Uplyne pár promilovaných měsíců, pár měsíců, po kterých si říkáte, že to bude všechno dobré, a ono zase tak zcela není… Přemýšlíte jestli přemýšlí, jestli si při závanu větru s vůní vzpomene na vás. „Tereziánsko, ale já už o něm nechci mluvit…“ „Tak o něm Tereziánsko, už nemluv..“ Odpověděla mi Terezka. „Fajn nebudu…od této chvíle, se slavnostně vzdávám myšlenek na toho idiota!“ Zakřičím a radostně pozvedneme ruce a ona mi tleská. Ano, opravdu chvályhodné…
Od té doby se vyvíjely tak, že jsme se ignorovali, párkrát poté vyspali a opět ignorovali. Spřátelili, a doznali toho, že se fyzické slabosti musí překonávat…Jenom uvědomění se je těžší. A uvědomění se dostavilo…spolu s něčím, co nás popadne nebo mine. Mě to popadlo…
