Americký staffordšírský teriér je impulzivní zvíře s tělem atleta a s milující duší a i přesto, že toho bylo o tomto plemeni v poslední době mnoho napsáno, tak zdaleka vše není pravda a i když jde z tohoto silného zvíře patřičný strach, tak je nutno říci, že je to pejsek k lidem neobyčejně milý a kamarádský. Není ovšem pro každého.
Americký staffordšírský teriér je plemeno, které získává na oblíbenosti hlavně v posledních letech. Je po něm poptávka především kvůli jejich přirozené kráse, sportovnímu nadání, ale i vitalitě a lásce k lidem. Potencionální zájemce by ale měl mít na paměti, že společně s koupí čtyřnohého kamaráda si na krk bere i zodpovědnost za toto impulzivní zvíře a zároveň si musí uvědomit, že koupit si psa znamená závazek na mnoho let a že to není jako koupit si kus nábytku, který může kdykoliv odložit na skládku.
Oficiální historie tohoto plemene začíná v roce 1936, kdy byl americký staffordšírský teriér zaregistrován v americké chovatelské organizaci AKC a byl přijat jako standardní chovné plemeno. Jeho příbuznost s americkým pitbulteriérem je ale naprosto zřejmá. Jde totiž o dvě linie jednoho plemene. Jejich prapředkem je totiž americký buldok, kterého křížili s bílým anglickým teriérem. Tímto procesem vzniklo jedno plemeno, které bylo původně určeno na boj v aréně, respektive v předváděcím kruhu. Rozdíly mezi staffordem a pitbulem se pak začaly prohlubovat ve chvíli, kdy jedna část tohoto plemene dál pokračovala v bojové tradici a ta druhá (tedy stafford) byla určena na chov, přičemž byl kladen důraz na pracovní formu, ale především na povahu tohoto psa. Tímto šlechtěním tak vznikl pes, který je stejně dobrý na hledání drog při policejních zásazích, stejně jako do velké rodiny, kde se okamžitě díky své hravé a dobrácké povaze stane miláčkem číslo jedna.
Americký staffordšírský teriér je unikátní plemeno především díky svým vlastnostem a tělesným dispozicím. Známé pravidlo přírody říká, že některá zvířata jsou slabá ale rychlá a jiná zase silná, ale pomalá. Dále je poměrně rozvržena také inteligence, která je zpravidla vyšší u těch slabších zvířat, zatímco ta silná jsou povětšinou myšlenkově „pomalejší“. Staffordi ale mají všechna zmíněná plus. Jednak jsou to psi velmi silní (v zátěžových testech v tahu byli schopni utáhnout až 1400 kg), ale také jsou velmi rychlí a agilní, což by do nich člověk kvůli jejich svalnaté a podsadité postavě neřekl. Dalším pozitivem je i to, že jsou to psi velmi inteligentní a senzitivní, kteří velmi dobře chápou všechny povely a dokáží opravdu inteligentně reagovat na rozličné podměty. Zároveň mají velký ochranářský pud, takže dokáží svého pána bránit i bez speciálního výcviku. Dalo by se říci, že jde o takřka dokonalé zvíře, které je rychlé, silné a inteligentní. Jediným negativem je staffordova paličatost, která se projevuje hlavně při výcviku. Jakmile se začne nudit, tak se vám začne válet po zemi a všemožně bojkotuje vaše snahy o jeho zocelení. Pokud mu ale z výcviku uděláte hru, můžete i tuto jeho negativní složku osobnosti elegantně obejít. Ne vždy je to ale snadné, protože amstaf je osobnost, se kterou se někdy dost obtížně manipuluje a když se tzv. „zabejčí“, tak s ním nehne vůbec nic. V neposlední řade je potřeba uvést, že tito psi mají snížený práh bolesti, což by se dalo laicky charakterizovat tím způsobem, že cítí bolest jinak, než ostatní psi. Jde o to, že Stafford některé fyzické inzultace vůbec nepostřehne a jeho práh bolesti začíná daleko výš, než u jiných psů. Proto je stafford ideální i do rodin s malými dětmi, protože je známo, že malé děti se svými psými kamarády zacházejí s neúmyslností sobě vlastní trochu nešetrně, ale dobrácký Stafford tyto drobné prohřešky rád trpělivě snáší. I přes jeho milující povahu je ale třeba mít kontakt mezi psem a dítětem stále pod dohledem. Nejde o to, že by mu Stafford měl úmyslně ublížit, ale jde spíš o Amstafovu vřelost, která se projevuje rozverností, skákáním a dorážením, které má člověka vyprovokovat ke hře. Pro dítě to ale někdy může být nebezpečné, přestože to Staffordi myslí dobře…
