Ty nejstarší jsou postavené z granitových hrubých kvádrů, další pak z kamene. Na severovýchodě se nacházejí dvě mohutné pevnosti, jež střežily život 10 tisíc obyvatel, kteří se velmi často setkávali s bělochy, což je vzhledem k obtížné dostupnosti místa určitě pozoruhodné. Plinius se ve svých spisech zmiňuje o oblasti Wawat, ze které dováželi Egypťané zlato, jež symbolizovalo moc jejich civilizace. Situoval ji do oblasti hor mezi Rudým mořem a Núbijskou pouští. Historici Thutmose III. z 18.dynastie potvrzují, že v období kolem r. 1400 př.n.l. se z rudy ve Wawat získávalo každý rok 776 kilo čistého kovu. Zlaté město ptolemaiovské dynastie Berenice Panchrysos bylo po dlouhá staletí předmětem mnoha příběhů, až se stalo městem mytologie. Jedna z legend hovoří např. o správcích města, kteří žárlivě střežili malá tajemství a každého, kdo by je chtěl spatřit, dokázali uřknout.

Každopádně díky italské mravenčí práci nyní víme, že zlaté doly se v této oblasti skutečně nalézaly a pracovali v nich váleční zajatci a trestanci. Súdánské zlato znovu těží od roku 1991 francouzsko-súdánská společnost pouhých 42 kilometrů od původních dolů v lokalitě Ariab. Ruda, která se zde nachází, má vlastnosti, které starověcí těžaři nebyli schopni zpracovat. Zlaté ingoty z dnešního Ariabu jsou de facto starověkým elektrem, protože obsahuje více než 20% stříbra.