Nejméně spokojeni jsou se svou ekonomickou situací domácnosti v Maďarsku, které se v roce 2008 musely obrátit s žádostí o pomoc k Mezinárodnímu měnovému fondu. Oslabující forint se postaral o skokové navýšení zadlužení domácností, které si hojně braly úvěry v cizích měnách. Série škrtů vládních výdajů, podmínky diktované ze strany Mezinárodního měnového fondu a Evropské unie a rostoucí nezaměstnanost skutečně moc prostoru ke spokojenosti nedávají, Maďarům se tedy není co divit.

Na druhé straně „hitparády" je Polsko. V devadesátých letech těžce zkoušená země zažívající hromadnou emigraci, chaotickou transformaci ekonomiky a těžkosti způsobené ruskou krizí se nyní dostává do čela pelotonu. Jako jediná země Evropské unie se Polsko v době celosvětové finanční krize neocitlo v recesi, a společně s Německem je nyní označováno za motor Evropy.

Co se týče České republiky, ta má naštěstí v tuto chvíli blíže k Polsku než Maďarsku. Provoz státu jsme v tuto chvíli schopni financovat pomocí úpisu dluhopisů na finančních trzích, kdy si dokonce můžeme díky ohlašovaným reformám, mající za cíl snížení rozpočtového deficitu, půjčovat za poměrně nízké úrokové sazby. Díky politice nízkých úrokových sazeb v druhé polovině dekády neměly domácnosti motivaci brát si úvěry v eurech, jenech či švýcarských francích. Nemusíme se tedy nyní strachovat, tak jako Maďaři, o to kolik bude činit naše další splátka úvěru.

A co čtvrtý do party, Slovensko? To zažívalo v rámci regionu největší hospodářský boom. Vláda Mikuláše Dzurindy navíc realizovala důležité reformy jimž tleskali až v Bruselu, škoda jen toho, jak s nimi naložila pozdější vláda Roberta Fica. Slovensko také jako jediná země regionu přijala euro, což zase o něco zvýšilo jeho lesk na světových finančních trzích.