Dnes jsme v Agře viděli Taj Mahal. Byl super, ale ani nevím, zda to za to všechno stálo. Milion lidí, velké vstupné. Bílá tvář je problém, jsme pro ně chodící peněženka. Lepí se na nás mnoho lidí, kteří se nás snaží obrat, okrást, ošidit či podvést. Do Taj Mahalu stojí vstupenka pro Inda asi 50Kč a pro cizince 350Kč. Jsou tu dvojí ceny. Ind mi dobrou cenu nedá, nasazuje až 50ti násobek. Takže koupě čehokoliv trvá půl hodiny, pokud chcete dobře usmlouvat. Dneska jsem konečně usmlouval pohledy. U Taj Mahalu byla neuvěřitelně dlouhá fronta, řekl bych tak na několik hodin, ale za malý úplatek nás voják provedl bez čekáni. Úplatek nabídl a domluvil nějaký podnikavý Ind. Jelikož jsme tam přijeli asi hodinu a půl před zavíračkou a další den je zavřeno, tak to byla jediná možnost, jak se tam dostat. Od Turecka dál prostě fungují úplatky. I dvě Rusky na letišti podplácely celníky 200 dolary. První celník brát nechtěl, ale pak našli celníka, kterému byl úplatek milý a tak se tam dostaly i bez víza. Jsou tu ohromné rozdíly mezi chudými a bohatými. Po silnici jezdí všechno dohromady. Rikši, koně, velbloudi, lidé tlačící povozy, západní auta. V Delhi jsme bydleli ve čtvrti, jakou jsem neviděl ani ve středověkých filmech. Hrůza. Neexistuji pravidla provozu, jen se troubí a jezdí se všude, kolik aut se vejde vedle sebe, tolik se tam nacpe. Indové říkají, že mají tři pravidla silničního provozu: "Good brakes, good horn, good luck". Dneska se všichni narvali na železniční přejezd a všechno se zaseklo do sebe a zaklínilo. Ještě, že nejel vlak. Je to šílený nepopsatelný provoz. Ale nikdo tu nebourá. Zatím jsem tu viděl jedinou lehkou nehodu a tu způsobil Evropan. Policisti mají bud samopal (Kalašnikov případně něco podobného Defenderu) nebo dřevěné tyče. A občas na ulicích mají policisti opevnění z pytlů písku a uprostřed stojan s kulometem.