V minulém díle našeho seriálu jsme se důkladně připravili na malování bytu. Stěny máme očištěné, vyrovnané a penetrované – tedy dokonale nachystané pro nanesení barvy. Nyní stojíme před dvěma klíčovými otázkami: jaký typ barvy použít, jak a čím ji nejlépe nanést.

Práškové, neboli klihové barvy patří mezi nejlevnější a donedávna i nejpoužívanější variantu. Jejich výhodou je vysoká odolnost proti otěru, o kterou se stará dostatek klihu v látce. To je ale asi jediná výhoda tohoto typu barvy. Stojí proti ní dvě velké nevýhody. Tou první je nutnost nanést na stěnu alespoň tři vrstvy. To znamená, že peníze, které jste ušetřili za barvu, se rozplynou v množství, které musíte použít a v práci, které je třikrát více než obvykle. Druhou nevýhodou je odlupování. Když klihovou barvu překryjete disperzním nátěrem, tak se vám sloupne ze stěny. Ano, je to ten nenáviděný moment, kdy vám na válečku zůstane více či méně tlustá vrstva barvy, která chybí na stěně. Klihové barvy totiž neunesou napětí disperzních barev.

Minerální barvy je vhodné použít především do vlhkých prostor, tedy do sklepů a místností v podzemí. Jsou totiž velmi prodyšné. Proti tomuto kladu ale stojí jeden zápor: minerální barvy se dají namíchat jen ve světlejších odstínech. Pokud tedy chcete vymalovat suterénní byt tmavšími tóny, s minerálním typem barvy nepochodíte.

Akrylátové barvy jsou v současné době na trhu nejoblíbenější. Mají totiž téměř stejnou prodyšnost jako minerální barvy, ale na rozdíl od nich se dají namíchat v jakémkoliv odstínu.