"Tématem filmu Dvohra je zachycení rozvíjejícího se vztahu dvou pianistek – Rusky Zóji a Češky Jany. Ačkoli obě dívky sdílejí společný pokoj, chovají se k sobě chladně. Jana, která žije na koleji už třetím rokem, má v Praze vybudované zázemí, přítele. Zója se cítí nesvá, v cizím teritoriu, jediným únikem je jí hra na piano. Obdivuje Janin životní styl a když uslyší, jak brilantně dívka hraje bez jakékoli přípravy na piano, přeroste její obdiv v určité zbožštění Janiny osoby. Z potřeby po lásce přerůstá chladné přátelství ve vřelý vztah." uveřejnila režisérka Toulová.

Do snímku s autobiografickými prvky obsazuje autorka do role hlavních postav, kvůli autenticitě, svou skutečnou spolubydlící - Rusku Adel Valeevu a herečku Marii Kružíkovou. Ze stejného důvodu byla, jako hlavní lokace filmu vybrána kolej AMU na Praze 1.

Dvacetiminutový film vznikl pod pedagogickým vedením Věry Chytilové a Víta Olmera. Na place plánovala přátelská atmosfera - obě herečky působily jako reálné spolubydlící nejen na plátně. Co se týče štábu - pro většinu členů už je to jejich šestý natáčecí projekt, takže není divu, že působili jako sehraný tým.

Že je dvaadvacetiletá Eva Toulová renesančním člověkem, dokazuje její bohatá umělecká tvorba. Kromě režie hraného filmu se mladá tvůrkyně věnuje i výtvarnému umění, ilustracím /pro nakladatelství Tribun/ a je autorkou několika vydaných knih /Vanitas - nakl. Montanex, Šťasná - nakl. Olympia, Sedmero vran - nakl. Akcent/.