Jakmile se začnou programy učit novému, a poučovat se ze svých chyb, tak začnou být inteligentní, proces učení je základem programování umělé inteligence. Není možné se ale naučit všemu najednou velmi rychle, a tak je zde specializovaná umělá inteligence, učení může být praktické, nebo teoretické, teoretické učení je rychlé a levné, jenže jeho kvalita je malá, praktické učení je pomalé a drahé, ale jeho kvalita je veliká. Programátoři se dneska snaží marně naprogramovat pro mnohé programy, co budou inteligentní, ale tyto programy nejsou inteligentní, protože se neumí poučovat ze svých chyb, a neučí se novému. Učení je možné jenom díky situaci, která učení umožňuje, pokud pro učení není vytvořená situace, není logicky učení ani možné. Podívejme se třeba na používání klávesnice u počítače, musíme rychle tisknout na klávesnici správná tlačítka, a nesmíme dlouho hledat nějaké tlačítko, nejprve se tedy musíme naučit klávesnici u počítače správně používat. Inteligence dělá to že použije informace co v sobě má k tomu, aby něco nalezla a potom stiskla správné tlačítko, a tím se něco zapne nebo vypne, mnohdy záleží na tom, aby se tlačítko stisklo ve správný čas na správném místě, třeba když něco živého fotografujete. Jestliže si v budoucnosti koupíte robotického sluhu, s umělou inteligencí, bude se muset váš sluha nejprve naučit tomu, co od něj budete potřebovat, aby to on uměl, čím lépe a rychleji se to bude sluha učit, tím hodnotnější to bude i robot s umělou inteligencí. Naše technická civilizace je zde díky tomu, že se umíme rychle učit novému, a ten komu učení nejde, se ocitá na okraji společnosti, jako ubožák bez inteligence.