Další z rostlinných adaptogenů a harmonizátorů je trnitý sibiřský keř Eleuterococcus senticosus. Ještě za minulého období se k nám z bývalého Sovětského svazu dovážel "Ekstrakt iz Eleuterokoka", který se dal koupit v lékárnách.
Je znám už delší dobu, větší pozornost mu začala být věnována s objevením jeho stimulačních účinků při testování léčivých rostlin v bývalém Sovětském svazu. Planě roste v tajze, a to především v jižní části Chabarovského kraje, v Přímořské a Amurské oblasti a také na jižním Sachalinu. Kromě těchto oblastí roste rovněž v Koreji, Japonsku a severovýchodní Číně ve smíšených a jehličnatých lesích jako podrost, ale i na okrajích lesů a pasekách. Oproti ženšenu, kterému hrozí vyhubení, má daleko širší areál, navíc roste v souvislých porostech a jeho množení a pěstování je jednodušší. To platí i o našich klimatických podmínkách, kde tento druh bez problémů roste a přezimuje.
Eleuterococcus senticosus, eleuterokok ostnitý, patří do čeledi Araliaceae, aralkovitých. Je to zpravidla 1, 5 až 3 m vysoký keř s bohatě vyvinutým kořenovým systémem. Stonek i větve jsou pokryty velkým počtem štětin kolmo odstálých a natočených špičkou dolů. Odtud je i jeho lidový název “čertův keř” (případně "čertikus"), i když se nyní setkáváme, hlavně v anglicky mluvících zemích, s výrazem “sibiřský ženšen”. Listy jsou dlouze řapíkaté, pětičetné, s lístky podlouhlými nebo eliptickými a na okrajích dvojitě zubatými. Drobné květy vyrůstají na vrcholech větví v kulovitých okolících. V květenství se vytvářejí jak květy oboupohlavné, tak i jednopohlavné. Plod je pětihranná, podlouhle vejcovitá, suchá bobule; žlutavá semena jsou s nedokonale vyvinutým zárodkem a mají tvar půlměsíce.
Účinnými látkami jsou glykosidy, které se nazývají eleuterosidy a bylo jich izolováno již více než dvanáct. V sušině stonků činí jejich obsah 0, 6 až 1, 5 procenta, u kořenů pouze 0, 6 až 0, 9 procenta. Rozhodující význam mají eleuterosidy B, D a E, jejichž podíl je asi 80 procent. Kromě toho jsou zastoupeny steriny, pryskyřice, saponiny, flavonoidy a polysacharidy. Důležitý je však i obsah minerálních látek, hlavně draslíku, fosforu a vápníku.
