Pracující začínají trpět ve stále větším počtu nedostatkem peněz a sociálních jistot. Stejná ekonomická nouze padá i na soukromé podnikatele, co se snaží vyrábět zboží a poskytovat služby. Jediným místem, kde vzniká veliký zisk a bohatství, je sféra nadnárodního obchodu a nadnárodního finančnictví. Výnosy z lidské práce se přelévají do rukou těch, kdo co ovládají nadnárodní finanční systémy a nic nevytváří. Stále více se jenom obchoduje, a málo se vyrábí. Produktivní investice se realizují jenom za pomoci úvěrů. Splácení úvěrů zatížených velikými úroky a placení vysokých daní, odčerpává firmám a soukromníkům většinu zisku. Tím se stávají stále závislejší na finančním sektoru a nejrůznějších dotacích. Výroba a služby se často zastavují a v důsledku nižších příjmů zaměstnanců, klesá i kupní síla obyvatelstva a jeho schopnost splácet půjčky, které si vzalo ve víře, že budoucí růst jim to zaplatí. Lidé, podniky, státy upadají do dluhových pastí a veliký nedostatek peněz je všude, kam se člověk podívá. Tak by se dala charakterizovat politická a ekonomická krize, jejíž překonání je v nedohlednu. To nejhorší nás teprve čeká, protože jsme na samém začátku a dosud nikdo nezačal řešit pravé příčiny, které se rodí již mnoho let. Soukromé podnikání se stalo magickým zaklínadlem zasahujícím do všech sfér života. Vzniká celá řada dokonalých teorií a metodik, jak se stát úspěšným a konkurence schopným na kapitalistickém trhu. Veškeré úsilí v řízení firem, a to i ve vývoji informačních technologií, se orientuje na svět obchodu, reklamy, obchodní bilance, podporu obchodních kontaktů a ovládání celých tržních systémů. Je zde bohužel konec ekonomiky postavené na systematickém rozvoji technologií a tvorbě pozitivní hodnoty, která přináší novou kvalitu do lidského života. Namísto ověřených klasických výrobních postupů a nastoupily obchodní procesy, namísto kvalitativních znaků podstaty a jejich racionálního rozlišení vystoupily do popředí iluzivní znaky povrchu, jimiž se podněcují lidské afekty a nejnižší instinkty, namísto stability a trvanlivosti se vnucuje neustálá změna, dráždivá či lidské smysly šokující inovace. Smyslem již není poskytnout trvanlivý a praktický výrobek nebo kvalitní služby, nýbrž zlákat kupující na stále rafinovanější zbytečnosti. Jak vytunelovat světovou ekonomiku? Představa architektury výpočetního systému se podobá lidskému organismu a zahrnuje centrální mozek systému, který ovládá všechny subsystémy se specializovaným určením pro daný výkon, podobně jako lidský mozek ovládá celé tělo a jeho končetiny. Každá inteligence si nutně musí uvědomovat svět jako celek a v důsledku musí mít vědomí sama sebe jako bytosti, která zákonitě bude obhajovat svoji existenci. Vědci a technici si uvědomili, že by stvořili roboty s umělou inteligencí přesahující svými schopnostmi a výkonem mnoho člověka, to by ale znamenalo pro elitu velké nebezpečí. Finanční magnáti si uvědomili, že k tomu, aby mohli vše zatížit dluhem, nemohou tolerovat stav, při němž firmy prosperují na uspokojování potřeb lidí výrobky s dlouhou životností. Bylo nutné vyvolat potřebu neustálých inovací tak, aby žádná firma ani jedinec nemohl přirozeně těžit s dobytých pozic a byl nucen investovat do změn výrobního programu s tak velkou kadencí, pro niž nebude mít dostatek vlastních prostředků. Navíc bylo nutné zajistit masivní poradenskou propagandou a také reálnými příklady s praxe, aby všechny ekonomické subjekty přijaly fakt, že pružnost a krátký inovační cyklus jsou podmínkou konkurenceschopnosti. Jsme svědky velikých změn, obrovský růst stíhá jednu technologickou novinku za druhou, softwarové firmy rostou jako houby po dešti a dlouho nic nekazí dojem ze světového ekonomického boomu, ani fakt, že některé velké vize a projekty praskají jako nafouknuté bubliny. Jedno mají ale všichni společné, totiž víru, že nic není nemožné, pokud se na to seženou peníze. Každý kreativní nápad s často diskutabilním přínosem je vydáván jak převratná světová inovace tím, že se zabalí do hezky znějících balíčků označených mámivými zkratkami na obalu. Není možné být neustále na špičce inovací, když kreativita na všech stranách jen bují, přičemž už nejde ani o kvalitu či reálný přínos. Nechce se ani uvěřit, jak málo lidí si dokáže spočítat, nakolik bezpečná, bezpracná, triviální, nemravná až stupidní je funkce úroku z úvěru. Finančním elitám se pomocí obyčejné lichvy podařilo vytunelovat 80% hodnot vytvořených světovým hospodářstvím. Důsledek takového úspěchu je prostý: 80% finančních prostředků bude postupně umrtveno v bankách po té, co praskne poslední finanční i technologická bublina, přičemž nikdo již nebude schopen si půjčit další peníze, protože není již možné zajistit potřebný růst pro splácení samotných dluhů, natož pak úroků. Krize, která nás teprve čeká, bude o to těžší, že z ní není cesty ven jinak, než změnou celého systému, přičemž tyto finanční elity jsou poslední, kdo by měl o něco takového zájem. Přes všechna alarmující fakta, celé týmy odborníků, akademiků a firemních poradců stále propagují tytéž metody řízení, jaké vedly do současné krize, a na místo toho, aby je přehodnotili, snaží se vytvořit dojem, že právě jejich nedůslednou aplikací firmy ztrácejí pozice na trhu. Jak můžeme při nezaujatém pohledu vidět, racionalizace řízení ve směru protěžování byznysu na úkor hodnoty neměla dobrý cíl ani na samém počátku, natož pak nyní, kdy je již dokonáno. Záměrem kupců je výhodně nakoupit a chytře prodat. Úspěch obchodníka spočívá v intuitivním porozumění sklonům a postavení člověka, ve zneužití jeho nevytříbené povahy, způsobu naladění jeho psychických a morálních zábran, pokud tento náš kupec sám žádné zábrany nemá. Každý obchodník musí být silný jako lev hájící si své teritorium, v krajním případě velmi mazaný jako liška, aby se s ostatními kupci dohodl na společném postupu a rozdělení trhu. Obchodní proces je děj, při němž má ve světě rozvinutého trhu účast mnoho prvků, subjektů, zájmů a všemožných dalších fenoménů, než lze vůbec přehlédnout a domyslet. Nelze mluvit o řízení čehokoliv bez řádu. Nelze mluvit o řádu mezi lidmi bez hierarchie. Podstatou řízení je vztah mezi tím, kdo pověřuje úkolem, a tím, kdo se zavazuje k jeho vykonání. Záleží na tom, zda má jasně podřízený předepsán postup, zda může pověřit úkolem někoho dalšího, či s někým začít účinně spolupracovat. Pokud základním motivem každého účastníka trhu je trhnout co největší prospěch pro sebe, jak je potom možné takové jednání formálně řídit? Vývoj tržního prostředí se vyznačuje stále ostřejší konkurencí. Konkurenceschopnost je potom zaklínadlem, jímž se vzývají démoni tržních sil. Trh již dávno není místem, kde by probíhala regulérní soutěž o společné hodnoty, které lidem přinášejí prospěch. Spíše připomíná kolbiště, v němž nenasytná monstra pohlcují nejen své slabší soupeře, ale vnucují všem ostatním svoji představu o tom, co je pro lidi nutné a potřebné, aniž by se starala o dopady, jaké to má na lidský život a jeho humánní rozměr. Jediným kritériem rozvoje je upevňování síly a rozšiřování tržního podílu na úkor slabších. Volný trh je jedinou cestou k tvorbě hodnot pro všechny, pouze tvrdá konkurence dokáže, aby tyto hodnoty byly vytvářeny efektivně a v potřebném výběru, má neporazitelnou váhu díky tomu, že se z něho stal moderní kult ekonomického uctívání. Není třeba velkého odstupu, aby člověk rozpoznal, že současné poměry na trhu nejen že nepřinášejí takový kvalitativní růst, jaký by mohl odpovídat tvůrčímu potenciálu lidí a síle technologií, ale ve svém podléhání moci korporací, jejich vnuceným standardům a snaze ovládnout trh penězi, čili kvantitou, tento lidský tvůrčí potenciál ničí. Slyšíme nářek nad nedostatkem kvalifikovaných pracovních sil, vzdělávací studia ovládají hesla jako inovativnost a kreativita, ve skutečnosti však vše, co se vyznačuje skutečným tvůrčím zaujetím, vše co přináší zárodky nové kvality a hodnoty, je od samotného počátku potíráno. První důvod, organický, spočívá v tom, že pouhá kreativita a vymýšlení nových postupů vůbec nezaručuje, že tím vznikne nějaká smysluplná hodnota. Tvůrčí úsilí, aby vedlo k použitelnému cíli, musí na jedné straně vycházet z hlubokého vědění o tom, co to vůbec hodnota je a čím se odráží v kvalitě lidského života, štěstí a blahobytu. Není žádným tajemstvím, že skupování firem silnějšími konkurenty není motivováno tím, aby nabyvatel podpořil nové progresivní výsledky tvůrčí snahy jiných subjektů a zvýšil tak hodnotu svých produktů, nýbrž hlavním důvodem, je rozšířit tržní podíl o tu část koláče, která dosud náležela někomu jinému. To je ovšem jen slabší výraz pro dnes již ničím neomezené predátorství velkých korporací likvidujících svobodnou existenci většiny lidí pod feudálním dohledem finančních magnátů. Často dochází k nepřátelskému převzetí, jímž se konfiskují výplody tvůrčího úsilí konkurenčních týmů, rovněž tak dochází k jevům, při nichž se v zárodku potlačují nové myšlenky, převratné výzkumy odporující přijatým standardům či vědeckým dogmatům, aby nebyl snižován význam technologické převahy dominujících tržních subjektů. Současný svět se potácí nad propastí kolapsu a je zřejmé, že bez zásadní změny jeho ekonomického i společenského založení v té propasti nakonec skončí. Je-li v něčem šance na lepší příští, je nutné začít jinak myslet i jinak se chovat. Novodobé poznatky vědců v oblasti evoluce ukazují, že v přírodě je více spolupráce než konkurence, dávat přináší dlouhodobější výnos než krátkodobě brát. Spolupráce vytváří vyšší a trvalejší hodnoty, než konkurence. Neomezená moc peněz způsobily destrukci sociálních struktur společnosti. Lidé se zařazují do kastovního systému, kde na jedné straně vládnou oligarchové se svými pomocnými elitními sbory, kam patří kasta politiků a vysokých manažerů. Na druhé straně se propadá do stále větší chudoby a bezmocnosti kasta nevolníků odkázaných na trh práce či příděly zakázek mocných tržních subjektů, států a korporací. Postupně mizí střední vrstva drobných podnikatelů, živnostníků a vlastníků malých firem, která ještě před třiceti lety tvořila základ ekonomické prosperity kapitalistických států a jejich odvodového systému přerozdělování pro potřeby celku a ve prospěch sociálního smíru. Stále více firem již netvoří zisk pro své podnikatelské záměry, ale pod tíhou úvěrů, splátek úroků, v úbytku zakázek a s chronickým nedostatkem volných peněz jen bojuje o přežití. Firmy nemají odbyt výrobků a služeb, a tak krachují! Potřeby lidí se nesnížily, jen mají stále méně peněz na jejich uspokojení, je třeba začít konečně vyrábět roboty s umělou inteligencí, aby se zde vše zásadně změnilo!