"Když jsem začala jezdit po Praze, dost dlouho jsem měla brněnskou značku. A to byla obrovská výhoda, " mrká Iva šibalsky. "Neustále jsem předjížděla kolony s výrazem – Bože, kam jsem to vjela, já to tady neznám. A oni si řekli, nějaká blbá Brňačka, chudák, pustíme ji. Jenže pak se mi na Radlické stalo, že jsem to praktikovala druhý den na toho samého člověka. A to už mi neprošlo, " směje se. "Pak jsem dostala pražskou značku a měla útrum."