Jako první bych chtěl přidat svůj názor. O zázrak nešlo v žádném případě. Gigantický podvod to asi také nebyl. Byl to prostě produkt tehdejší doby. O tom, že se prodejny ve Slušovicích nějak blížily nabídkou zboží dnešním marketům, ale nemůže být vůbec řeč. To může tvrdit někdo, kdo tam tehdy buď nebyl, nebo má krátkou paměť. Prodejny pouze byly lépe zásobeny, než jinde v republice, ale market v každé prťavé vesničce v Německu nebo Rakousku je zcela hravě strčil nabídkou do kapsy. Se slušovickými výrobky jsem se tehdy setkal právě v podobě počítačů. Bylo to v roce 1985. Co si pomyslíte o situaci, kdy v republice jen jedna firma dostane licenci k výrobě počítačů a dovozu komponent? Co si myslíte o skutečnosti, kdy státní podniky dostanou ve velkém ze státních peněz proplaceny tyto šunty? Konkrétní případ. Dělal jsem ve firmě, která dostala od svého generálního ředitelství milión korun na nákup 4 počítačů. Jeden stál tedy 250.000 Kčs. Monitor byl černobílý vykuchaný přenosný televizor Merkur, počítače neměly harddisk, operační systém byl na obrovské disketě. Za ty peníze by tu hrůzu koupil jen totální pablb. Podobně "nevýkonný" počítač se dal pořídit v NSR za cca 40.000 Kčs. Jelikož ale peníze na nákup počítačů by propadly a už by je nikdo neviděl, tak byly přivezeny k nám na firmu a uloženy na půdu. Jeden kufr jsem si vzal do kanclu a začal jsem ve volných chvílích testovat. Neexistovaly tehdy žádné programy, až pak jsem zjistil, že asi na 20 obřích disketách je software (který by dnes napsal žák 7. třídy asi za týden) ale absolutně nepoužitelný pro stavební firmu. Týkal se ustájení a sledování dojivosti... Když jsem se na fakturu podíval, tak ten SW tam figuroval za 70.000 Kč, ale byl pro jistotu fakturován 4x - pro každý krám zvlášť. Postupně se na Generálním ředitelství vytvořila jakási skupina programátorů, takže asi za rok ten skvost uměl asi tolik, co programovatelná kalkulačka TI. Slušovice tímto způsobem vydělaly miliony, které po povinném odvodu těm, kteří jim toto privilegium poskytli, mohly investovat do té své potěmkinovy vesnice. Kdyby neexistovalo socialistické plánování, které Slušovicím povolilo mnohem více, než jiným, tak by to byla i s Čubou tuctová vesnice. Jakmile se po roce 89 narovnaly podmínky pro podnikání, otevřely hranice a zahraniční obchod začal fungovat běžným způsobem, tak veškeré "úspěchy" slušovických borců šly velice rychle do kytek.Nešlo tedy o podvod, ale o bordel, kdy jeden ze subjektů byl zvýhodňován, byl preferován a následně byl za to veleben. Troufám si tvrdit, že kdyby podobné podmínky a výjimky dostaly některé jiné firmy, tak by dosáhly ještě větších "úspěchů". Všechno je už ale dávno a je mi to celkem fuk. Mladí by ale neměli být oblbováni, protože čert (komunista) nikdy nespí...
Anonymni: Díky za komentář, budu moc rád, když se přidají další pamětníci.Jak píši v článku, mám pouze své vzpomínky malého dítěte, tehdy pro mě byla návštěva Slušovic opravdovou Amerikou :)
