Vrcholným uměním všech demagogů je předkládat veřejnosti, kterou chtějí manipulovat, věci tak, aby buď obraceli příčiny a následky, případně je srovnávali nezávisle na jejich vnitřním příčinném vztahu, anebo otáčeli pravý význam protikladů. Posledního takového počinu jsme svědky v případě hlásání „morálky" a „trnité cesty spravedlnosti" k odčinění „nenapravené nespravedlnosti", s níž se musíme vypořádat od poslankyně Navrátilové (LIDEM). V tomto případě se bohužel nejedná o „Návrat-i-LOVE LIDEM", ale o „návrat" do feudálního středověku, kdy církev u nás byla největší feudál. Jak bývá zvykem, o morálce hovoří nejvíce ti, kdo mají sami, jak se říká, „máslo na hlavě". Paní poslankyně Navrátilová je v parlamentu za stranu LIDEM (Liberální demokracie), kterou nikdo v demokratických volbách nikdy nevolil! Tato paní sedí v poslanecké sněmovně bez jakéhokoliv mandátu voličů! Přesto nyní káže o morálce, a dokonce se staví do pozice autority, která ví, co je morální, a co nikoliv! Strana byla založena při odtržení části poslanců ze strany VV (Věci veřejné). To je zřejmě možné jen v naší „hře na demokracii". Demokracie je mimo jiné definována jako vláda většiny formou řádně volených zástupců lidu. Tedy jde o vládu lidu poměrovým nebo většinovým způsobem na základě volby lidu. Tak se má zajistit, aby skutečně rozhodovací moc o veřejných otázkách státu, národa a společnosti byla stále v „moci lidu". Samozřejmě nic není v tomto světě ideální, ale jedná se zatím o největší lidský výdobytek. Přesto u nás nastala situace velmi podivná. Při průzkumech se zjišťuje, že až 90% národa je proti darování velkorysého daru až do výše 100 miliard a množství nemovitého majetku římsko-katolické církvi. Pozor na jinou demagogii označovat to za „restituce", nebo dokonce „vypořádání státu s církvemi". Oboje je opět jen slovní kamufláž. Přestože názor většiny národa je takový, názor voliči volených zástupců je z větší části pro odevzdání tohoto daru církvi. Je to opravdu normální stav v demokracii?

Nyní nám poslankyně za stranu, kterou nikdo v žádných volbách nevolil, káže o tom, že na hlasování o církevních restitucích se ukáže, kdo „jde s námi" po „trnité cestě spravedlnosti", anebo nikoliv, kdo je morální, a kdo amorální.

Dále tvrdí, že nelze budovat spravedlivou společnost, aniž by došlo k vyrovnání předchozích křivd. Poslankyně upozornila, že komunistický režim „církve prokazatelně připravil o majetek" a že nyní je šance křivdy z minulosti napravit. Jak komunistický režim církve připravil o majetek, samozřejmě neuvádí. Nemůže, neboť pravda a skutečnost je zcela jiná. Historici sdělují fakta zcela jasně. To se však nehodí, a tak se zkrátka jenom něco tvrdí. Pro manipulaci s veřejností a prosazování svých zájmů to stačí. Navíc budovat „spravedlivou" společnost znamená zejména poučit se z historie a nedělat stejné chyby a stejné křivdy, a také nedovolit opakovat stejné křivdy, a nikoliv jen zpětně odčiňovat každého, kdo ze sebe dělá ukřivděného a manipuluje společností. Když máme všichni ze svých daní odčiňovat údajné křivdy komunistického režimu na církvi, tak se ptám, kdo odčiní křivdy komunistického režimu na nás všech? A když jsme u nutnosti odčinění minulých křivd a „vyrovnání státu s církví", tak kdy římsko-katolická církev odčiní zcela prokazatelné zločinné chování a křivdy způsobené na našem národě a státu? Kdy se jasně omluví, prokáže kajícnost a omluví se za poškození českého státu v 15. století, ale i například v pobělohorské době? Nejen že tato organizace, které nyní „odčiňujeme křivdy", poslala na potupnou smrt upálením nejlepší lidi našeho národa té doby (Mistr Jan Hus, Mistr Jeroným Pražský), kteří už tenkrát žádali, aby se církve navrátily ke svému původnímu poslání, a nikoliv zájmu o majetky a světskou moc, ale svou politikou očernila tehdejší Český stát před celou Evropou a organizovala loupežné vyhlazovací intervenční armády, složené z námezdních vrahů a lupičů, a posílala je loupit, vraždit a rabovat na území českého státu v podobě křižáckých výprav. Právě tím došlo k rozvrácení hospodářství země, zničení venkova a vyhubení takřka třetiny obyvatelstva! I tento fakt, jak je zvykem, se obrací a někteří intelektuálové, kteří „neví, čí jsou", tvrdí, že to byli naopak husité a „jejich" války, co rozvrátilo české země. Kdy se český stát dočká odčinění těchto křivd od katolické církve? Máme přeci nejprve odčinit křivdy, abychom mohli budovat spravedlivější společnost, jak nám říká paní poslankyně. Proč jenom některé?

Kdy budou odčiněny tyto, také jistě křivdy? Nebo se mají odškodňovat jenom selektivně, a navíc vymyšlené křivdy, nepodložené historickou zkušeností a dějinnými fakty?