Podívejme se na tento svátek z několika pohledů. Nejprve kdo byl historicky kníže Václav a co o něm a jeho době můžeme s určitostí říci. Je jisté, že ve své době, kdy žil rozhodně nebyl patronem českých zemí a světec. Tyto přívlastky mu byly dány až později zejména zásluhou římsko-katolické církve, a tak byl kníže Václav povýšen na symbol české státnosti. Je tomu tak zejména proto, že svou moc v českých zemích kníže Přemysl upevňoval zejména pomocí církve. Založil například chrám sv. Víta.

Roku 895 po smrti velkomoravského knížete Svatopluka česká knížata odepřela poslušnost Velké Moravě a údajně uznala lenní závislost – jinými slovy pouze podmíněné držení půdy a úřadu českého knížete a tedy současným slovem vazalství na východofranské říši, zejména Bavorsku a Sasku. Od roku 804 do roku 860 platili slovanské kmeny pravidelný tribut franské říši. Saští vévodové v této době expandovali směrem na východ proti polabským Slovanům (již počátkem 10. století napadli Lužické Srby a rychle si je podmanili), a představovali i pro samotné Čechy vážné nebezpečí. S nástupem Jindřicha I. Ptáčníka saského vévody na východofranský trůn nastalo uvolnění Českého knížectví ze závislosti na těchto zemích. Roku 929 však vtrhla spojená sasko – bavorská vojska ze severu a jihozápadu do Čech. Přepadení bylo neočekávané a tak vojska stanula až před Prahou. Kníže nechtěl vyplenění země a raději se vpádu podrobil a podepsal, mírovou smlouvu, ve které se zavázal k placení určitého tributu.

Zde je první zajímavost a to ta, že nikdo z dobových kronikářů se o placení tributu nezmiňuje. Píše o něm až pozdější kronikář Kosmas. Při studiu Kosmovy kroniky si nemůžeme nevšimnout, že je psána již z určitého ideologického pohledu. Podle Palackého šlo o roční tribut 500 hřiven stříbra a stádo 120 volů. Tento tribut se nepravidelně platil do Bavorska asi v letech 806 – 840 a byl zřejmě obnoven v roce 895. Poplatek se měl platit nejen z přemyslovského panství, ale z celých Čech, za jejichž politického představitele byl Václav považován. Jindřichovo uznání Václava za důležitého politického partnera k tomu bylo nezbytné a stalo se důležitou složkou upevnění Václavovy vlády v samotných Čechách a i v otázce církevní struktury v Českém knížectví. Václav mohl po upevnění vztahu s Jindřichem uspořádat církevní organizaci u nás. Pro ostatek sv. Víta, který od Jindřicha dostal, nechal Václav vystavět na Pražském hradě rotundu svatého Víta.

Jedním z pohledů může být, že obratný politik Václav tak zachránil Čechy a jejich kmeny, které sjednotil pod svou vládu v českých zemích před osudem polabských Slovanů na území Německa a dalších slovanských kmenů původně žijících od Rujány po Berlín. Tato skutečnost jistě povyšuje českého knížete Václava na jednoho z panovníků, kteří se zasloužili o českou státnost a národní vzestup.