Od samotné podstaty termínu ano. Měl by být. Našel jsem si na internetu na toto téma článek. Lékař, léčitel, nebo my sami? Článek čerpá z knihy Co s doktorem – od Vladimíra Vogeltanze. Myslím si, že ona kniha je již dnes legendou. Téma v ní je stále aktuální a myslím si, že neztratilo na významu. Lékař léčí nemocného člověka, je tedy „léčitel“. Dnešní doba ale stále více vyžaduje rozlišování mezi léčitelem s diplomem a léčitelem bez diplomu. A když bychom oslovili lékaře místo pane doktore pane léčiteli, bylo by to považováno za urážku.

Vždyť lékař musel tolik studovat, prožít mnoho hodin ve sbírání praxe, absolvovat přednášky, semináře a musí se neustále vzdělávat a držet krok s vědou, poznatky, novými metodami, akademickými názory a potom si někdo přijde a řekne pane léčiteli a srovnává jej s člověkem, který si pročetl příručku o zdraví a prohlašuje o sobě, že má vnímání a že ví nejlépe, co nemocný člověk potřebuje. Pokud člověk onemocní, jeho první cesta vede k lékaři. Má nemoc a očekává, že jej vyléčí, a zcela automaticky také očekává, že dostane lék. A svůj lék také dostane, pojišťovna jej zaplatí. Má mít důvod být spokojen. Naplnila se rovnice. Nemoc – lékař – lék - zdraví.

Jenže ono se ukáže, že to poslední se nedostavuje, navzdory perfektnímu léku a vysokému vzdělání lékaře. Nemoc trvá stále a dokonce se zhoršuje. Nemocný člověk hledá dál. Navštíví ještě více vzdělaného lékaře a ještě lépe technicky vybavené pracoviště a očekává ještě vyšší péči, lékařský zákrok a lepší lék. To se mu dostane, pojišťovna zaplatí. Horší nemoc - odbornější lékař - kvalitnější zařízení, kvalitnější lék - zdraví. Skutečně se nemoc zastaví, zmírní, ale zdraví to není, stav nemoci pokračuje dále, přechází do chronického stadia - a to v lékařské terminologii znamená - do nevyléčitelného stadia.

Jak to, že ona rovnice „nemoc - lékař – lék - zdraví“ nefunguje? A tak se nemocný člověk odhodlá navštívit léčitele bez diplomu. A ten mu kromě svého působení naznačí, že si nemoc způsobil, proto se musí sám na procesu uzdravování velmi aktivně podílet. Lékař ani lék to za něj sám neudělá. A tato slova „obtěžují“, bolí..., rovnají se léku od Boha. Pokud jej nemocný člověk symbolicky přijme a zařídí se podle něho, pak teprve má léčení otevřenou cestu. Ať už bude pacientovi nápomocen lékař či léčitel.