Motto: Podle jaké profesní, tržní či morální šablony platíme ze svých daní dvakrát atestovanému lékaři o polovinu nižší plat než je základní plat řadového poslance? Benjamin Kuras

Nedůstojná a degradující handrkovačka státu s lékaři za vydatné podpory médií ukázala, jak hluboce má národ pošramocené zdraví, především duševní. Národní duševní chorobou se ukázala být víra, že naše zdraví je veřejným statkem a že tudíž i v tržním kapitalismu musí ze všech profesí zrovna lékař (a zdravotní sestra) zůstávat navždy člověkem socialistickým, nám kdykoli na lusknutí prstem zdarma pokorně sloužícím.

Buzení pseudovlasteneckých nálad typu „opustíš-li mě, zahyneš“, kterému se nedokázaly vyhnout ani špičky české politiky, bylo této choroby mimořádně kýčovitým projevem.

Za celou tu dobu se národ zapomněl zeptat tu nejdůležitější otázku: Podle jaké profesní, tržní či morální šablony platíme ze svých daní dvakrát atestovanému lékaři o polovinu nižší plat než je základní plat řadového poslance? Je opravdu možné, že si národ cení politiků dvojnásob víc než lékařů?