Otázka ochrany zdraví a prevence nemocí se stává v určitém období života docela naléhavou pro každého člověka. Během celých dějin lidstva byla úmrtnost kvůli nemocem vyšší, než kvůli všem válkám, různým katastrofám či přírodním pohromám. Epidemie moru v letech 1347 – 1351, známa pod názvem „černá smrt“, byla tou nejstrašnější epidemií v lidských dějinách. V Evropě zahynulo 20 miliónů lidí (čtvrtina obyvatelstva). Na území Mongolska a Číny zahynulo 25 miliónů lidí.

Nová doba přinesla nové nemoci: choleru, tyfus, chřipku, spalničky a neštovice. V období XIX. – XX. století celkově těmito nemocemi onemocněli miliardy lidí. Například, kvůli epidemii tak zvané „Španělské chřipky“, která se přenesla Evropou v roce 1918, zahynulo kolem 30 miliónů lidí. Americkým vědcům se podařilo zjistit, že virus chřipky roku 1918 se nejprve objevil u ptáků, následně mutoval a stal se nebezpečný pro lidi. Výslekem dalších změn se virus začal přenášet od člověka k člověku, což se stal příčinou ukrutné epidemie.

V dnešní době „morem XX. století“ nazýváme virus nedostatku imunity u člověka (AIDS). Překvapující jsou nejen rozměry jeho rozšíření, ale hlavně nepředvídatelné zvláštnosti jeho vývoje. Epidemie infekce, vyvolané tímto virem koncem XX. století, je událostí, kterou lze srovnávat s dvěma světovými válkami – jak co do počtu obětí, tak i škodám pro společnost. AIDS najednou spadl na lidstvo a pokračuje ve svém nástupu, porážejíc nové země a kontinenty. Zápas s následky epidemie se tak stál společným úkolem světového společenství.

Podle údajů Celosvětové zdravotnické organizace, z 58 mln případů úmrtí v roce 2005 bylo 35 mln kvůli chronickým onemocněním. Toto číslo dvojnásobně převyšuje počet úmrtí za 10 let kvůli všem infekčním nemocím dohromady, včetně AIDS, malárie a tuberkulózy.