Před nedávnem jsem se setkala s nesolidním jednáním jedné pražské firmy (viz můj článek Erotika místo opravy plynu). Ve zkratce – titulek mluví za vše – když jsem chtěla opravit kamna, bylo mi nabídnuto, že se opravář může dostavit nahý, budu-li mít zájem. Zájem jsem neměla, chtěla jsem prostě opravit kamna. Opravář se nedostavil ani neomluvil. Byla jsem hodně naštvaná a hned druhý den jsem vyhledala internetové stránky České obchodní inspekce. Mile mě překvapilo, že má ČOIka elektronickou podatelnu. Stránky nebyly sice moc pochopitelné, všude jen plno odkazů na zákony, nicméně z toho, co jsem tam našla jsem usoudila, že ČOI je přesně ten kontrolní orgán, který pomůže můj problém vyřešit.

„Česká obchodní inspekce byla ustanovena zákonem č. 64/1986 Sb. jako nástupnická organizace Státní obchodní inspekce. V návaznosti na legislativní změny se ČOI v průběhu uplynulých let stala hlavním dozorovým orgánem pro oblast nepotravinářských výrobků z hlediska technických požadavků na výrobky a bezpečnosti výrobků, dále dozorovým orgánem v oblasti ochrany ekonomických zájmů spotřebitelů a v oblasti chránící ve vymezeném rozsahu i fiskální zájmy státu, “ píše se na stránkách. „Na základě výše uvedených právních předpisů ČOI kontroluje zejména dodržování podmínek stanovených k zabezpečení jakosti, zdravotní nezávadnosti a bezpečnosti výrobků i služeb a poskytování řádných informací o nich, “ stojí v článku o působnosti České obchodní inspekce dál.

Využila jsem tedy služeb elektronické podatelny a podrobně popsala svůj problém. Asi za 14 dní mi přišla odpověď. „Vážená, k Vašemu podání musíme bohužel sdělit, že jeho předmětem se Česká obchodní inspekce zabývat nemůže, neboť se netýká její dozorové pravomoci, nenasvědčuje na porušení žádného ustanovení zákonů, které má ČOI svěřeny k dozoru.Ve Vašem případě se můžete obrátit na Policii České republiky.“ Dopis mne vytočil. Mám se obrátit na policii? Utratit svůj čas za nesmyslné sepisování protokolů, které by ve finále skončilo stejným nezdarem?

A ještě jeden případ. Stal se nedávno mým sousedům. Zrovna přestavují byt, znáte to, spousta práce, materiálu, peněz. V obchodě s barvami si nechali namíchat speciální odstín, který se do jejich bytu hodí. Nebylo to nejlevnější. Několik plechovek barev bylo připraveno v igelitové tašce, oni zaplatili, vzali igelitku a spokojeně odešli. Jejich spokojenost však netrvala dlouho. Po několika metrech, naštěstí ještě venku, se ucha od igelitky utrhla. Prodávající zřejmě neodhadl váhu plechovek s barvou. To by ještě nebyla taková tragédie. K velkému překvapení se ale nárazem všechny barvy rozletěly, nedokonale zavřená víčka doslova odletěla a drahé barvy se vylily na zem. Nespokojení zákazníci se okamžitě vrátili zpět do prodejny a nechali si zavolat vedoucího. „Takových případů tu máme měsíčně desítky, “ odvětil jim potutelným úsměvem vedoucí prodejny. A se slovy, že jim nic nevrátí ani nedá nové barvy, odešel.