Láska k rodičům je citem naprosto přirozeným a vsadím se, že za nenormální bychom považovali absenci tohoto citu. Jak se však stavíme k opaku – tedy abnormální přemíře lásky ve vztahu matka versus syn? Považujeme za běžné, aby si mladý muž hodinu co hodinu telefonoval se svou milou rodičkou a ona ho na oplátku odmítala „půjčovat“ jeho potenciálním partnerkám? Pro odpověď asi nemusíme chodit daleko.

Fenomén vřelého vztahu syna k matce se táhne skrz naskrz, troufnu si říci, celou historií lidstva, avšak až v období moderních dějin se dostal více do popředí. Subjektivně soudím, že toto mohlo nastat v souvislosti emancipace něžného pohlaví, kterému ženichy už nevybírají páni rodiče, a v partnerském vztahu tedy nehraje prim už jen rozum, ale zejména cit – láska. Žena se nechce o svého partnera dělit s potenciální konkurentkou v podobě své budoucí tchyně, a jakmile na semaforu partnerského vztahu naskočí žlutá – signál, že muž na svou matku nedá dopustit za žádných okolností – partnerka zřejmě pocítí strach o budoucnost dalšího společného života a může příslovečný semafor nechat přeskočit na červenou. To samozřejmě nezáleží jen na zmíněné synově závislosti na matce, tento faktor se však na partnerské harmonii jistě odrazit může.

Pokud se ptáte, proč někteří muži přehnaně milují své matky, nejste jediní, kdo by rád znal odpověď. Logicky nás taktéž napadá otázka, zda se najdou i dcery, které na druhou stranu velmi lpí na svých otcích. V oblasti mezilidských vztahů se nic nedá absolutizovat, a proto se tato skutečnost vyloučit nemůže, není však tak častá. Možná bychom si pro náhled do problému mohli pomoci teorií Sigmunda Freuda, která sleduje mimo jiné vztahy ratolestí a rodičů v tzv. falickém období dítěte (předškolní věk, tj. 3-6 let). Jistě každý z nás někdy slyšel o Oidipovském (Elektřině) komplexu – klíčové události lidského vývoje mající jistě nemalý vliv na utváření vlastní sexuální identity a vztahu k opačnému pohlaví. O co se tedy jedná? Oidipovský komplex, pojmenovaný na základě starořecké báje o Oidipovi, který se stal nevědomky milencem své matky, spočívá na nevědomém erotickém tíhnutí syna k matce, kterou považuje za potenciální sexuální partnerku. Ve svém otci vidí konkurenta a s tímto vnitřním konfliktem se vyrovná ztotožněním se právě se sokem v podobě rodiče stejného pohlaví. Chlapec prožívající období Oidipova komplexu se tedy snaží od otce získat zkušenosti, které v budoucnosti uplatí při hledání partnerky. Logicky vyplývá, že pokud v dětství není přítomen otec, může být následný vývoj hocha neplnohodnotný a jeho partnerský život nekvalitní. Zdá se, že takový mladík je pak více závislý na matce – tím si odpovídáme na první z otázek.

Přirozeně každého napadne, že při Elektřině komplexu se jedná o tentýž jev, pouze v bleděmodrém. Freudova teorie byla sice v tomto ohledu protknuta poměrným šovinismem vůči ženám, které byly brány za nedokonalé odvozeniny mužů nemající penis (který jim mimochodem podle Freuda stále záviděly), může nám však pomoci v zodpovězení otázky, že extrémní láska žen ke svým otcům není tak patrná. Podle vídeňského psychoanalytika děvče sice pociťuje k otci ve falickém období velikou náklonnost, ovšem její identifikace s matkou nemá nikdy tak úplný charakter jako u synova ztotožnění se s otcem. Freud toto odůvodňuje vzájemnou konkurencí žen a vztekem dcery na matku, která prý způsobila to, že je jako ona – nedokonalá a závidící penis. Pro dnešní dobu poněkud nepochopitelné a trochu i úsměvné tvrzení, že?