Děj Kozího příběhu se odehrává ve středověké Praze, v blíže neurčeném čase. Do města přijíždí na vozíku taženém kozou mladík Kuba; vezou ze své vesnice vejce na stavbu kamenného Karlova mostu. Po odevzdání nákladu se rozhodnou po městě porozhlédnout. Ve stejné době je dokončován orloj na dnešním Staroměstském náměstí. Matěj, jeden z učedníků konstruktéra stroje, mistra Hanuše, nemůže najít přístřeší, až ho osud zavede do opuštěného Faustova domu. Tam najde na misce stříbrný tolar…

Tyto dvě dějové linie se vzájemně prolétají, ačkoliv se střetnou na chvíli až v úplném závěru příběhu. Autoři se pokusili do filmu zahrnout velké množství nejrůznějších pražských pověstí, legend i historických faktů především ze 14. a 15. století. Proti tomu, že k sobě poutají události, které se odehrály v rozestupu třeba mnoha desítek let, nemám žádnou námitku. Ostatně sami tvůrci vysvětlují, že jim nešlo o historickou rekonstrukci. Kromě stavby Karlova mostu, sestrojení Staroměstského orloje a pověsti o Faustově domě se divák dočká třeba i zmínky o katu Mydláři a velké spousty nejrůznějších strašidel. V tomto ohledu mi ale není jasné, proč se tedy tvůrci rozhodli hlavní hrdinkou učinit zrovna mluvící kozu, která v žádné pověsti základ nemá a navíc je zcela zjevně inspirovaná shrekovským Oslíkem.

Největší dohady před premiérou panovaly ohledně 3D animace. Jak to s ní tedy je? Je pochopitelně na jiné úrovni, než cokoliv ze západní produkce, je prostě jiná. Vzhledem k průkopnictví jsem k ní shovívavý a nebudu mít mnoho výtek. V podstatě mě potěšila a je jisté, že vytvořila určitou cestu pro následovníky. Bohužel se Praha, v podání animátorů, snaží působit přehnaně burtonovsky pokrouceně, což je zbytečná a nevhodná stylizace. Dalším problémem jsou příliš hranaté postavy, které mě občas vysloveně odpuzovaly.

Nejproblematičtější částí filmu je však scénář, který obecně považuji za nejpodstatnější složku filmů. Právě u Kozího příběhu všem snahám o povedený film podtrhává nohy. Scénář je tak příšerný, že pro to nenacházím slov. Základní linie je lehce naznačená, ale nějaká dějová kostra v podstatě neexistuje. Díky tomu nemůže film diváka zaujmout a vtáhnout. „Příběh“ je tvořen vtípky a jednoduchými zápletkami. Zmateně přeskakuje z jedné linie na druhou, snaží se sázet jeden vtip za druhým, jenže ty jsou nesrozumitelné, nevtipné, nezábavné a celek je především velmi nudný. Postavy se chovají bez zjevné motivace, často nesmyslně. Jediný náběh na překvapení se koná v úplném závěru, který je ale stejně nehezky předvídatelný a navíc vše dopadne dobře. Bohužel i pro zápornou stranu – zlo zůstane nepotrestáno a mrtvý zůstane nepomstěn.