Sonička. Internet mi přihrál do života osůbku, která se stala nezbytnou součástí veškerých mých skutků. Duhovou panenku, pohádkovou bytost. Soni, možná o tom až tak nemluvím, ale jsi uprostřed mé hrudi. Pulsuješ ve mně s železnou pravidelností a já sobecky i vděčně přijímám. Doufám, že bude dostatek času, objevovat víc náš vzájemný svět. A pusu tvému andílkovi.