V nedávném výzkumu WWF dopadla Česká republika velice špatně. Údajně jsme mezi největšími znečišťovateli na 14. místě na světě. Můžeme to ale napravit, pokud budeme následovat řešení vypočítané odborníky. Jak však ukazuje pár čísel, jde o výstavbu virtuálních zámků.
V českých sdělovacích prostředcích probleskly v druhém listopadovém týdnu informace o studii Světového fondu na ochranu přírody (WWF) nazvané Living Planet Report 2008, ve které je prezentován žebříček států nejvíce ekologicky zatěžujících naši planetu, a o nelichotivém výsledném hodnocení České republiky.
Základní pojmy, metodika výpočtu a principy hodnocení jsou nastíněny například v našem článku. Pro prezentaci nejzákladnějších údajů si z odkazovaného textu vypůjčím vysvětlení, že zpracovatelé studie pracovali s pojmem „globální hektar“ (gha), který udává plochu potřebnou pro zajištění obyvatelstvem spotřebovávaných hmotných a nehmotných statků - tedy potravin, energie, bydlení, dopravy, spotřebního zboží a služeb. Na základě vypočteného množství globálních hektarů (přepočtených na jednoho obyvatele) je prováděno vyhodnocení tzv. „ekologické stopy“ - tj. dopadu životního stylu obyvatel příslušného státu na životní prostředí v globálním měřítku.
Široce mediálně prezentovaným výsledkem studie bylo konstatování, že celková ekologická stopa lidstva činila podle výpočtu 2, 7 gha na obyvatele, přičemž celková produktivní plocha Země činila pouze 2, 1 gha na obyvatele. Takže podle tohoto kritéria lidstvo jako celek spotřebovává více přírodních zdrojů, než se globálnímu ekosystému daří průběžně obnovovat, což je z dlouhodobého hlediska neudržitelný stav. V podstatě lze tento závěr charakterizovat jako stav „žití na dluh“, který je v rozporu s principem trvale udržitelného rozvoje.
