Havířovská kapela Kryštof je stálicí na poli české populární hudby. Nutno přiznat, že právem. Na rozdíl od jiných bandiček si pořád drží svůj vysoký standard a jinak tomu není ani v případě unplugged desky Kryštof v Opeře. Zkusili to akusticky – a vyšlo jim to…

Proti skupině Kryštof a hlavně jejímu frontmanovi má mnoho lidí výhrady. Že je to všechno jeden velký kalkul, že texty jsou většinou bláboly o ničem a tak dále. No nevím. Nejsem zrovna fanatický fanoušek kapely, ale každý alespoň trochu nestranný pozorovatel musí uznat, že Kryštof má neuvěřitelný cit na hity. Člověk si přitom ani nestíhá pamatovat, jak se který song jmenuje.

Navíc právě velkou výhodou Kryštofa je frontman Richard Krajčo, který má dostatek charizmatu na to, aby holky opíjel rohlíkem podle libosti. Zlí jazykové ho sice poslední dobou odsuzují za otylost, ale naštěstí Krajčo je natolik rozumný, že mu nestojí za to, na tyhle blbosti jakkoli reagovat.

Krajčo naopak nadále přesvědčuje, že je jednou z výrazných osobností české hudební (a jak by si sám přál také filmové) scény. Má svoji hlavu i názory, které však bohužel časem ztratily na síle a mladistvém radikalismu. Zatímco kdysi bojoval proti playbacku v největší komerční televizi u nás páskou zalepenou pusou, dnes už nemá problém s tou samou televizí komunikovat a propagovat se. To je vývoj. Člověk stárne a otupuje hrany svých ideálů.