Heidin životní příběh se začal psát v roce 1978. Její matce bylo tehdy sedmnáct let. Když se doma svěřila, že je těhotná, rodiče rozhodli, že musí jít na potrat. Prohlásili, že mít dítě v sedmnácti by jí zničilo život, a že nemá jinou možnost. Tina Huffman později popsala, že o nenarozené Heidi mluvili, jako by to byla pouhá věc, kterou je třeba odstranit. Nikdo jí neřekl nic o tom, jak takové nenarozené miminko vypadá. Nikdo jí ani nenavrhl možnost, že by si dítě mohla nechat nebo že by měla zvážit možnost adopce. Rodiče jí dali 150 dolarů a poslali ji na potratovou kliniku, kde měli její nenarozené dítě zabít.
Tina Huffman podstoupila tzv. vakuumaspiraci, což je nejčastější metoda potratu v prvním trimestru těhotenství. Přes roztažené děložní hrdlo se do dělohy vsune plastická trubička s ostrým hrotem. Je připojena na silnou vývěvu, podobnou vysavači, ale s 29krát silnějším účinkem. Vývěva roztrhá dítě na kousky a vysaje jej do nádoby. Poté se do dělohy vsune kyreta (ocelový nůž zakulaceného tvaru), aby se vyškrábla placenta a zbytky dítěte.
