Nyní přichází do kin její zatím poslední film a tím je komedie Líbáš jako Bůh. V hradeckém Cinestaru se za přítomnosti herců a samotné paní režisérky Marie Poledňákové konala ve čtvrtek 12.2.2009 premiéra. Foto z tiskové konference k filmu líbáš jako Bůh je na konci tohoto článku nebo v galerii.
Helena Altmanová je sympatická profesorka francouzštiny a literatury na gymnáziu. S nadhledem řeší nejen prekérní situace se studenty, ale i nepředvídatelné okamžiky v osobním životě. Rozvětvená rodina jí k tomu poskytuje dostatek příležitostí. Soužití v jednom bytě s bývalým manželem, úspěšným spisovatelem Karlem, problémy ovdovělé sestry Kristýny, manželské karamboly syna Adama i pozdní lásky babičky Alžběty – to všechno Helenu zaměstnává natolik, že jí na vlastní život a vlastní city jaksi nezbývá čas. A přesto jednoho dne přijde to, co obvykle přichází, když už jsme na sny rezignovali. Helena se za pohnutých okolností seznámí s lékařem záchranné služby Františkem. A úplně normálně a naplno se zamiluje! Začíná bouřlivý příběh plný vášně, rozchodů a návratů, v němž zamilované dvojici komplikují vztah plánovitě či neplánovaně jak partneři, tak další členové rodiny.
Muž mezi dvěma ženami a žena mezi dvěma muži – to jsou motory komedie, poháněné pošetilostmi, sebeiluzemi i sny, kterým podléhají zamilovaní, nemilovaní i žárliví… Na otázku, kde hledá náměty, scenáristka a režisérka Marie Poledňáková zpravidla odpovídá: „Je to jednoduché, náměty leží na ulici, stačí se shýbnout, “ ale v zápětí dodává: „Já už jsem si plánovala jen bezstarostné užívání života, těšila se na cestování, na nové zážitky a objevy. Opravdu jsem neměla zájem chodit po ulici, natož se shýbat! Jenže pak tam leželo … Něco… čemu neodoláte, co musíte uchopit, musíte do toho jít, bezhlavě a naplno. A to byl začátek projektu Líbáš jako bůh.“
S humorem, nadhledem, temperamentem, laskavou ironií a pochopením vypráví Marie Poledňáková příběh, který mohl prožít kdokoliv z nás. Nebo ještě prožít může. Vždyť lidské toužení po lásce je nekonečné, stejně jako naděje, že nás láska přece jen potká. „Už léta jsem nepsala tak rychle, spontánně a všechno se mi vybavovalo tak jasně. Inspirací mi byly situace, které se odehrály dnes, včera nebo před třiceti lety a na které nikdy nezapomenu, “ přiznává se scenáristka Marie Poledňáková. „Ve scénáři se obtiskly moje zážitky, příběhy přátel, kamarádů i dětí a dokonce i situace, jejichž tvůrcem je můj vnouček.“
