Anna Šabatová mě smrtelně urazila, jestliže si myslí, že mám mít a přijmout za morální dějiny „jejich“ zločinu, úmyslné a systematické likvidace morální, společenské i hospodářské elity naši země.

Je až neuvěřitelně arogantní, že si takové mínění a text dovolí publikovat dcera Jaroslava Šabaty, komunistického funkcionáře a aktivisty z počátku padesátých let. Jako poslanec „svobodného sametového“ parlamentu jsem měl příležitost vidět, jak nová „elita“ vytvořená a vyrostlá z komunismu bez bázně a hany rozkradla stát. Udělala to stejně úmyslně a systematicky, tak jako půl století před tím fyzicky zlikvidovala autentickou elitu země.

Velkou část špinavé práce, v tomto procesu druhé vlastizrady vykonali lidé, o kterých Anna Šabatová píše, že „delegitimizovali“ režim a „mocí bezmocných“ vybojovali „svobodu“. Lež je smrtelně zhoubná. Přijmout z hlouposti nebo rezignace „Společné dějiny“ se zločinci a vlastizrádci znamená zradit sám svoji zemi.

Všechny tyto věci jsem na počátku devadesátých let ve sněmovně říkal i argumentoval důsledky, které bude mít nevyrovnání se s minulostí. Řekl jsem ve sněmovně: „Kladete základy zločineckému státu, nepotrestané zlo bude základem zla budoucího a možná většího.“