Mnoho podobných zařízení na území celé České republiky spadá pod své zřizovatele, kterými jsou povětšinou krajské úřady. V jiných případech se může vlastníkem stát jakákoliv soukromá osoba případně několik osob, které si založí jakoukoliv obchodní společnost a splní zákonem stanovené předpoklady. Snadno se tak mohou tito lidé podílet na největším a nejvýnosnějším byznysu, který v celém světě jistě kvete. Obchod se zdravím a péčí o lidi je jistě nejvýnosnějším artiklem a již dávno se to všeobecně ví. Jen se o tom tak nějak vůbec nemluví.

V těchto zařízeních pracují lidé povětšinou se zdravotnickým vzděláním, ovšem za zcela minimální mzdu. V případech, kdy zařízení jsou provozována zcela soukromými společnostmi, zaměstnavatele nikdo ani zákon nenutí k tomu, aby upravoval výši mzdy na odpovídající úroveň. Stává se tak bohužel, že zaměstnanci pracující v soukromých domovech důchodců a jiných podobných zařízení jsou dlouhodobě nespokojeni se svojí mzdou, vzrůstá napětí a později i nevůle k jejich další práci. Vzniká tak skutečně začarovaný kruh, na jehož konci je odliv kvalitních zaměstnanců do jiných, více lukrativních zaměstnání. Vlivem nedostatku zaměstnanců mnoho z těchto zařízení doslova „živoří" a balancuje na hranici. To se však jistě promítá i do kvality jimi poskytované péče svým klientům.

Není to tak dávno, co na Litoměřicku zažalovala rodina Léčebnu dlouhodobě nemocných proto, že se domnívali, že jejich blízký trpí podvýživou. Stejně tak to není dávno, co reportéři Mladé Fronty odhalili problémy v těchto zařízeních a zveřejnili je.

Podvýživa se tak skutečně stává jedním z mnoha problémů, který sužuje obyvatele těchto zařízení. Strava často bohužel neodpovídá normě, příděly jídla jsou nižší, než stanoví obecná norma. Nahlas se o tom zkrátka nemluví, ale zdravotníci, pracující v těchto oblastech vědí jistě své - veřejně však nikdo mluvit nechce ze strachu o své místo.