Domnívám se, že nikoliv, je za hranou demokratických mantinelů. Vondrova posedlost zákazem či pozastavením činnosti komunistické strany již překročila veškeré myslitelné meze. Jedná se zde o jasnou politickou zakázku, což Vondra vlastně přiznal, a do níž byli zainteresováni kromě ministerstva vnitra i tajní zpravodajci, kteří měli, , na povel" dodat nějaký zajímavý kompromateriál, nejlépe ten, kdy komunisté hovoří o svržení kapitalistického režimu revoluční cestou, jenž ovšem sám o sobě nemůže vést k zákazu strany zvolené v demokratických svobodných volbách. Mimochodem tato strohá věta leží v žaludku pánům Vondrům a Štětinům nejvíce a hlavně kvůli ní by měli zřejmě komunisté přejít do ilegality. Strana by musela podle dikce ústavy a příslušných zákonů bezprostředně ohrožovat demokracii v zemi a její pozastavení je až nejzazším, krajním prostředkem. Jak to ale vypadá, tak komunistobijce Vondru ani tento, , nesplněný stranický" úkol nezastaví a trvá si dál na své ničím podložené argumentaci.

Již samotný fakt, že v demokratickém státě vláda úkoluje ministerstvo vnitra a zpravodajské služby, aby jí dodaly takový materiál, který by jednoznačně vedl k pozastavení či rozpuštění politického subjektu, je skandální. Zavání to stejnými praktiky z období let 1945 - 1948, kdy komunistické ministerstvo vnitra vedené radikálním komunistou V. Noskem fabrikovalo fantastické konstrukce mající zdiskreditovat nekomunistické strany, především národní socialisty. Pokud je nemělo, tak si je jednoduše vymyslelo.

Vondra nemůže pochopit, že materiály, jež by měly naději na úspěch, prostě neexistují. Ty, co jsou k dispozici, nemají takovou sílu na to, aby mohly způsobit pozastavení činnosti komunistů. Vondra stále argumentuje zákonem č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu, který však není standardním zákonem i podle renomovaných právníků (např. T. Sokol), protože nemá normativní povahu, ale ideologickou. A týká se jiné strany než KSČM, která je sice pokračovatelkou KSČ, ale na bázi kontinuity a diskontinuity. Je smutné, že ministr obrany se zřejmě nikdy nepoučí a bude svůj marný boj se zlými komunisty vést dál. Přitom ODS, jejímž je Vondra dlouholetým členem, má sama do demokratičnosti daleko. Ruší místní organizace, které si na lokální úrovni dovolily utvořit koalici s komunisty, i v případě, kde se jedná o člověka, který byl do takové spolupráce za komunisty delegován, a který tedy není členem KSČM. Ruší snad komunisté své organizace za spolupráci s ODS? Nikoliv, protože komunisté jsou pragmatičtí, ne ideologičtí. Vlády na místní úrovni by měly přece být o praktických a užitečných krocích, nikoliv o exaltované ideologičnosti, jak to vidíme u ODS.

Vondra a celá vláda chce chronickým a neúspěšným bojem proti KSČM zakrýt ve skutečnosti svou neschopnost, obří personální skandály a nepopulární, , reformy". Jde tedy především o kouřovou clonu, jak odvést pozornost jinam. Je zajímavé, že boj proti komunistům není prakticky vůbec (pozitivně) reflektován v naší společnosti, lidi toto téma prostě přestalo zajímat. Hlavně je zajímá, jak úspěšně přežít nekompetentní a neodborné kroky této vlády bez co nejmenší úhony. Vondra svůj donkichotský boj proti KSČM sice povede se svými souvěrci až do úplného ad absurda, nicméně rozumní lidé vědí, že nemá šanci, a že se ještě více stává směšným.