Odpisování majetku se provádí nadvakrát. Jednou jako daňové odpisy při výpočtu daně z příjmu a pak jako účetní odpisy ve vedení účetnictví. Způsoby výpočtu daňových a účetních odpisů se od sebe liší. Daňové odpisy mají v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu přesně určený počet let odpisování. Zákon např. stanový dobu odpisu na pět let a dále už se nezjišťuje, jestli majetek byl používám tři roky nebo sedm let. Naopak účetní odpisy se řídí zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví.

Účetní odpisy mají za úkol zaznamenávat skutečný stav majetku a podnikatelský subjekt si proto sám určuje metodu (časovou a výkonovou) a dobu odpisování pro každý dlouhodobý majetek zvlášť.

Metoda časového odpisování je postavena na předpokladu snižování hodnoty majetku v závislosti na délce jeho používání. Podle typu majetku volíme rovnoměrné, zrychlené (degresivní) či zpomalené (progresivní) účetní odpisy. Pokud např. plánujeme nově zakoupený automobil používat každý rok přibližně stejně a jeho hodna bude klesat stejnou rychlostí, použijeme rovnoměrné odpisování. Zrychlené odpisy jsou typické pro počítače, kdy k největšímu poklesu ceny dochází v prvních letech používání. Naopak budovy na ceně ztrácí až ke konci své životnosti.

Výkonové odpisování používáme u majetku, jehož hodnota se snižuje mírou jeho skutečného využívání. Typickým příkladem je výrobní zařízení, u kterého je životnost dána počtem zhotovených výrobků. Odpis v jednotlivých letech vypočítáme vynásobením odpisového koeficientu a např. počtem výrobků v daném roce. Odpisový koeficient je určen poměrem vstupní ceny majetku a přepokládaným počtem kusů výrobků, který za svou životnost může vyrobit.