20. dubna 1945 oslavil Adolf Hitler v podzemním bunkru pod budovou Říšského kancléřství uprostřed obléhaného Berlína své 56. narozeniny. 30. dubna byl Berlín dobyt Rudou armádou, o týden později oficiálně skončila 2. světová válka. Pád Třetí říše poskytuje kontroverzní pohled právě na oněch deset posledních dní života Vůdce.

Fašistická historie představuje pro německý národ skvrnu, kterou zřejmě nebude možné nikdy zcela vymazat. Pokusů o konfrontaci s touto temnou kapitolou evropských dějin 20. století vznikla po roce 1945 celá řada, třeba právě na poli filmové tvorby. Tvůrci filmu Pád Třetí říše se do tohoto nelehkého úkolu pustili s šedesátiletým odstupem, to jim ale situaci nijak neulehčilo.

Příčiny a následky 2. světové války jsou z historického pohledu velmi dobře zmapovány; žádná jiná tragická etapa tolik nezměnila tvář Evropy, neexistuje konflikt, se kterým by se svým dopadem a počtem lidských i materiálních obětí dala srovnat. Generace, které se této války účastnily nebo během ní přežívaly, jsou stále živoucím svědectvím něčeho, co si dnes málokdo z nás dokáže vůbec představit.

Ačkoliv sám Adolf Hitler spáchal 30. dubna 1945 sebevraždu, celá řada jeho nejbližších spolupracovníků devastující konec války přežila a někteří z nich se dokonce dožili vysokého věku. Nejednalo se přitom jen o aktivní nacistické špičky – bez újmy vyvázla i pětadvacetiletá Traudl Junge, která byla od roku 1942 Hitlerovou osobní sekretářkou.