Když už konec, tak velkolepý a definitivní – tak by mělo znít pravidlo všech filmových sérií. V případě závěrečného filmu trilogie Pán prstenů bylo uplatněno naprosto dokonale. Obrovské bitvy. Nezištná hrdinství. Zničená města. Nečekaná setkání. Jasné světlo naděje. Naplněná proroctví. 11 Oscarů. Takový je Návrat krále. Takový je skutečný konec.

Vydržet v kině tři a půl hodiny není příliš obvyklé a po pravdě řečeno většinou ani příjemné. V prosinci roku 2003 to bez problémů vydržel každý, kdo v roce 2001 absolvoval podobně náročnou podívanou u Společenstva prstenu (recenze) a o rok později shlédnul Dvě věže (recenze). Jeden z největších příběhů, jaké se kdy ocitly na filmovém plátně, zvítězil na celé čáře.

Návrat krále představuje od začátku až do konce dějový i filmový vrchol trilogie Pán prstenů, zcela v duchu původní knižní předlohy. Ačkoliv její potenciál ani zdaleka úplně nevyužívá (to by v podstatě nebylo díky neuvěřitelné obsáhlosti ani možné), všechny důležité příběhové linie zůstávají a protnou se ve velkolepém finále, sice vítězném, ale přesto s výraznou nahořklou příchutí.

Znáte ten pocit, když dočtete poslední stránku knihy, která vás naprosto a dokonale pohltila? Která vás přenesla do kompletního alternativního světa, po celou dobu existujícíco jen ve vaší mysli? Najednou je pryč. Každá vaše oblíbená nebo nenáviděná postava byla po zásluze odměněna nebo strašlivě potrestána, ale poslední věta, poslední slovo knihy, vám přesto způsobilo jen smutek. Konec.