Tábor — Na chovatele Pavla Dvořáka jsou v Základní organizaci Českého svazu chovatelů Tábor – Měšice právem pyšní. Ve svých šestnácti letech je stále nejmladším chovatelem na Táborsku a úspěšně reprezentuje svou organizaci. Jen za loňský rok získal v soutěžích dvacet čestných cen. Radost z něj má i Táborské soukromé gymnázium, kde studuje. Letos, stejně jako loni, si přivezl čestné uznání ze soutěže Jihočeský talent. Ve výčtu jeho úspěchů by se dalo dlouho pokračovat. Nyní se specializuje na chov hrabavé zakrslé drůbeže a japonských křepelek. Také se připravuje ke zkouškám na posuzovatele drůbeže. Schůzku k rozhovoru jsme si dali mezi voliérami, aby nám ptáčci pomáhali, kdyby mně došly otázky a Pavlovi jeho humor.

To je takzvaná zdrobnělá sulmtálka. Zlatě pšeničná. V tomhle barevném rázu chovám sulmtálky v České republice jen já. Ale je těžké sehnat do nich krev. Pro tu musím do zahraničí.

Ale ne, to se jenom tak mezi chovateli lidově říká, když pro slepičku sháníme nepříbuzného kohoutka. Z čím větší dálky, tím lépe. Osvěžujeme tím genetickou výbavu chovu.

Letos jsem si ho přivezl z Rakouska a stál mě patnáct set na naše koruny. Chovatelství je sice krásné, ale není to levná záležitost. Taťka má naštěstí pro můj koníček pochopení a kupuje krmivo. To je velká pomoc. Za svoje peníze pak pořizuji vitamínové doplňky a podobně. Na další chovnou drůbež si vydělávám tím, že prodám, co sám odchovám.