Další díl perel lidského rozumu opět přináší desítku zajímavých lidských výroků a pravd, čili pokud máte rádi hlubokomyslné citáty a okřídlená přísloví, tak je tento článek právě pro vás. No a vám ostatním nechť projasní den nekonečnou povznášející moudrostí...

Honoré de Balzac, * 20. 5. 1789, † 18. 8. 1850, byl francouzským romanopiscem a taktéž zakladatel moderního románu. Po úvodních dobrodružných, tzv. černých románech napsal historický román Šuani, který se stal součástí rozsáhlého románového cyklu Lidská komedie, komplexně zobrazujícího mašinérii společnosti, kde o všech mravních hodnotách rozhodují peníze. V předmluvě k Lidské komedii, jež se stala manifestem realismu, se odvolává na nové vědecké objevy, které výrazně ovlivnily tvář světa; lidská společnost je rozdělena podle prostředí, které formuje povahu každého jedince. Základem Lidské komedie, dělené na jednotlivé studie, je trilogie Otec Goriot, Ztracené iluze a Lesk a bída kurtizán. Na její hlavní příběhy volně navazují další romány zaměřené na pozdější životní etapy hlavních hrdinů. Balzakovo dílo výstižně zachycuje společnost v celé její souvislosti a dává nahlédnout do její vnitřní logiky a skrytého smyslu. Další romány: Evženie Grandetová, Šagrénová kůže, Venkované, Venkovský lékař, Hledání absolutna, Lilie v údolí, Stará panna, Temná událost, Historie třinácti, Dívka se zlatýma očima a jiné.

Tändzin Gjamccho - * 6. 6. 1935, tibetský náboženský představitel a politik; XIV. dalajlama. Ve třech letech byl podle zvláštních znamení uznán dalajlamou a uveden do Lhasy, kde začal celoživotní studium buddhistické filozofie. V 15 letech převzal světskou a duchovní moc v zemi. V čele tibetské vlády zůstal i po čínské vojenské okupaci Tibetu 1951 – 59. Po neúspěchu protičínského povstání v roce 1959 odešel do exilu spolu s dalšími 100 000 uprchlíky. Od té doby stojí v čele tibetské exilové vlády v Indii, aktivně usiluje o mezinárodní podporu tibetské opozice, podniká cesty po zemích Asie, Evropy a Ameriky. Nobelova cena míru v roce 1989.

Arturo Toscanini - * 25. 3. 1867, † 16. 1. 1957, italský dirigent; 1898 – 1903, 1906 – 08 a 1921 – 29 dirigent divadla La Scala v Miláně, 1908 – 15 Metropolitní opery v New Yorku, 1926 – 36 Newyorské filharmonie, 1937 – 54 rozhlasového orchestru v New Yorku. Jeden z nejvýznamnějších světových dirigentů; vynikl hlavně jako interpret děl G. Verdiho, G. Pucciniho, G. Rossiniho, R. Wagnera, L. van Beethovena, J. Brahmse.