Velká vlastenecká válka skončila a byl čas budovat novou, zářivou budoucnost - pro občany a hlavně, pro děti... Pokud mezi ně patříte, jistě si rádi zavzpomínáte na písně, které jste mohli slyšet ve školách, školách, na táborech...

Píseň "Солнечный круг" (Sluneční kotouč) se objevila v roce 1962. Jako první ji zazpívala zpěvačka Tamara Miansarová (Тамара Миансарова). Úspěch byl doslova ohromující - na ulicích ji díky této písni poznávali, tiskli jí ruce, objímali ji. Zpěvačka se pak stala v 60-70 letech hvězdou swingu a kabaretní hudby. Historie vzniku písně sahá až do roku 1928. Tehdy se v časopise "Rodný jazyk a literatura ve škole pracujících" objevil článek dětské psycholožky K. Spasské (К. Спасская), kde byly uvedeny řádky, které složil malý Kostěj Baranikov (Костей Баранников), jemuž právě vysvětlili, co znamená slovo 'navždy' ("всегда")

Později tyto verše použil Korněj Čukovský (Корней Чуковский) ve známé knize 'Od dvou do pěti' ("От двух до пяти"). A v roce 1961 si čtyřverší povšiml umělec Nikolaj Čaruchin (Николай Чарухин) a ten nechal vytisknout plakát "Пусть всегда будет солнце…". V roce 1962 tento plakát uviděl Lev Ošanin a použil tyto řádky ve své písni.

Píseň patří k těm, které 'prorazily oponou' - jednak v Americe v poměrně přesném, byť o pár slok zkráceném překladu 'May there always be sunshine...' (Nedávno mi ji jeden přítel z Wisconsinu zahrál na banjo, že ji zná jako Ruskou lidovou ), tak i v poslazeném vydání švédské skupiny Hootenanny Singers (kliknutím otevřete video) pod názvem 'Gabrielle' - (z této skupiny později vzešel Björn Ulvaeus, zakladatel slavnější ABBA). O povinném zpěvu ve všech zemích a jazycích Východního bloku ani nemluvě - přesný český text si bohužel už nepamatuju (Ať si je déšť, ať si je mráz, ať bije hrom, ať se blýská, ten pěkný čas, ten příjde zas, den slunečný najde nás, ... jen ať nám slunce hřeje, ať se dál nebe směje, ať je mír, ať je všude klid a mír, klid a mír... atd.) můžete jej doplnit v diskuzi pod článkem.