Bolest je podle Světové zdravotnické organizace (WHO) definována jako nepříjemná senzorická zkušenost s náhlým nebo možným poškozením tkání, či je charakterizována výrazy takového poškození. A je vždy subjektivní.

Porodní bolesti jsou mezi všemi tělesnými utrpeními absolutní odchylkou. U všech tělesných utrpeních jde vždy o patologii, u porodních bolestí však o pozitivní tvůrčí sílu – každou bolestivou kontrakcí je přibližuje okamžik narození nového človíčka.

Porodní bolesti se v minulosti braly jako fakt a žena, která při porodu příliš netrpěla byla považována za čarodějnici. Prvním případem, kdy byly porodní bolesti tlumeny utišujícími léky, byl 6. porod britské královny Viktorie. Ta přivedla na svět svého syna Leopolda s pomocí chloroformu. Královna pak začala bezbolestný porod propagovat a díky své autoritě učinila významný krok v porodnické péči.

Bolest při porodu pozitivně ovlivňuje schopnost rodičky pokračovat v porodu. Při aktivním stresu a spuštění bolesti se v tě začnou tvoři tzv. vnitřní opiáty, které „nutí“ nastávající maminku pokračovat v porodu a podporují pocity jako uspokojení a zvládnutí. Každé vnímání bolesti během kontrakce dává navíc signál hypofýze, že má vyplavit oxytocin – hormon, který se stará o kvalitní děložní stahy.