Zájem české veřejnosti i médií se v souvislosti s rasismem a xenofobií zaměřuje převážně na neonacistickou scénu, která je nejviditelnější. Ve stínu ale zůstávají skupiny, které nerušeně pronikají do politiky i veřejného prostoru. Před rokem, na jaře 2009, se na redakci Antifa.cz obrátila novinářka Ludmila Hamplová, která připravovala článek o české ultrakonzervativní katolické scéně a sháněla informace.

Nejednalo se o nic výjimečného, s dotazy se na nás obrací řada novinářů. Článek měl vyjít začátkem dubna 2009, ale v týdeníku Reflex se neobjevil. Po čase nám autorka sdělila, že vedení Reflexu jeho publikaci nakonec odmítlo. S ročním odstupem jsme se rozhodli text se svolením Ludmily Hamplové zveřejnit.

Citujme z e-mailu autorky: “… text byl psaný pro Reflex, ale šéfredaktor se zalekl toho, co jsem zjistila a odmítl jej otisknout. (…) kardinál Vlk mi v mé práci vyšel maximálně vstříc. On byl také prakticky jediný z biskupů, kdo se proti ultraortodoxním katolíkům stavěl. (…) Budu jen ráda, když moje práce nebude zbytečná.”

Informace, které jsou v článku obsažené, považujeme za podstatné, jelikož osvětlují část ultrakonzervativního spektra české společnosti, které i přes její vliv (nebo možná právě kvůli jejímu vlivu) není věnována adekvátní pozornost. Nemůžeme ale nezmínit, že s některými dílčími závěry autorky nesouhlasíme, stejně jako například nesouhlasíme i s používáním matoucích a bezobsažných pojmů jako jsou “extremismus” a “extremisté”.