V říjnu se polské Poznani konal osmý z cyklu devíti Pochodů pro život, které v průběhu letošního roku zorganizovala místní pro-life skupina Marsz dla Życia. O této iniciativě, jejích aktivitách a symbolice jsem už psala například tady. I kvůli (ne příliš vstřícným) reakcím některých čtenářů se na ni - a na historii potratů v Polsku - chci dnes podívat víc zeširoka.

To, co je nejdříve zapotřebí, je všeobecné probuzení svědomí a společné morální úsilí, které by byly schopny uvést ve skutek mocnou kampaň na ochranu života. Novou kulturu života musíme vytvářet my všichni společnými silami: natolik novou, aby mohla zodpovědět a řešit současné, dříve nepoznané, otázky o lidském životě; tak novou, aby důsledně a zásadně pohnula svědomím všech křesťanů; a natolik novou, aby byla uzpůsobena k zásadnímu a odvážnému dialogu při této všeobecné kulturní konfrontaci.

V roce 1920 byl v SSSR jako v první zemi na světě přijat zákon, který legalizoval zabíjení nenarozených dětí. O patnáct let později, v roce 1935, přijalo tentýž zákon, který znamenal zlom ve dvoutisíciletých dějinách naší civilizace, nacistické Německo. Zákon byl součastí rasové politiky Třetí říše - německé, "árijské" dítě mělo i nadále právo na život od početí a zabito být nesmělo; naproti tomu děti, které byly považovány za méněcenné - židovské, slovanské, romské a také ty, u kterých se předpokládalo, že by mohly být postižené - směly bý legálně zabíjeny po celých devět měsíců těhotenství. Tyto zákony byly během II. světové války uplatňovány i v okupovaných územích - mimo jiné také v Polsku. Po osvobození je Poláci opět zrušili.

Druhé období legálních potratů v Polsku nastalo v éře komunistické totality, kdy bylo (stejně jako ostatní země v područí Sovětského svazu včetně Československa) donuceno k přijetí pro-potratových zákonů nátlakem z Moskvy. I tento zákon byl po pádu totalitního režimu zrušen a od roku 1993 (s výjimkou roku 1997, kdy znovuzavedení potratů na několik měsíců prosadila Komunistická strana Polska) je opět v platnosti zákon, který chrání právo na život od početí. Nepodařilo se jej však obnovit v úplnosti - nevztahuje se mimo jiné na děti s postižením, jejichž zabíjení je v Polsku dodnes legální.