Trochu se mi zvýší tlak, když zaslechnu tu sumu, kterou ten chlápek po mně vyžaduje, ale černé myšlenky ihned zapudím. S úsměvem podám sklenářovi bankovky a láskyplně pohlédnu na mé krásně zarámované puzzle. Popadnu hotové výrobky a odebírám se k autu. Ještě zaslechnu, jak ten vydřiduch halasí, ať přijdu zas. To čekej, dědku, ušklíbnu se v duchu. V autě mrknu na účtenku: pěkně podražil. Minule jsem platila o stovku míň! Nic naplat, budu se muset krotit, povzdechnu si a nastartuji.
Projíždím prudkými zatáčkami a puzzle mi lítá na zadních sedačkách ze strany na stranu, až se mi to nelíbí. Břink! Flákne sebou jeden obraz tak, až se leknu, že se rozbije. Tak takhle to nepůjde. Zastavím na nejbližším možném místě a zarámovaná puzzle obklopím nákupem a taškou s nářadím, kterou vozím pro strýčka Příhodu. Stejně bych její obsah neuměla použít, ale taková ta jistota… Rozjíždím se a ve zpětném zrcátku se ještě ujistím, zda je vše v pořádku.
„Ladně“ zaparkuji před bytovkou. Vysoukám se z vozu, ze zadních prostor čapnu nákup a svůj poklad. Naučeným pohybem zabouchnu dveře auta nohou a zapadnu do útrob domu. Přede dveřmi bytu se zuji, odemknu a řítím se do kuchyně. „Ahoj!“ pozdravím přítele a líbnu ho na tvář. „Nazdar, to už jsi tu?“ odvrátí zrak od novin a ledabyle mrkne z okna. „Koukám, psa si sousedům nepřejela, ale zas parkuješ jak ponocná, “ neodpustí si komentář na mé parkovací umění. Můžu za to, že tam bylo málo místa? „Místa jak pro autobus, ale ty musíš mít čumák na chodníku a zadek v ulici, “ pokračuje. „Klídek, nerozčiluj se! Měl by sis zvyknout. Ostatní si taky zvykli a auta tam mají místa na projetí dost. Radši mrkej!“ strkám mu před obličej zarámované obrazy puzzle. „Hm, to je fakt pěkný. A kolik to stálo?“ optá se. No, ne že bych tuhle otázku nečekala… „Představ si, bylo to docela levný, “ odpovím. „Máš účtenku?“ – „Jo, někde v kabelce, pak ti ji ukážu. Kam to pověsíme?“ snažím se odvrátit pozornost. Přítel vstane a hledá se mnou vhodné místo. „Tak třeba sem?“ navrhnu prostor v úzké chodbě. „Třeba, tak já skočím pro vrtačku, “ souhlasí a odběhne pro náčiní.
Vrtání se neobejde bez sprostých slov, jelikož kousky omítky i zdi odpadávají, ale výsledek stojí za to. „Pěkný, viď?“ pochválím dílo. „Jo, je to fakt pěkný, “ potvrdí přítel a odchází pro smetáček a lopatku, aby odklidil nepořádek, co si nadrobil.
