„Když jsem sem v říjnu 2007 nastoupil zámeckého parku ve Štiříně, nešel jsem do neznáma, od roku 1985 jsem byl členem týmu, který konzultoval postupnou obnovu parku. Pátrali jsme, co v parku kdysi rostlo, a co do něj nepatří, ze zahrad Botanického ústavu ČSAV jsme sem posílali některé výpěstky, kterým se zde dnes dobře daří.“
Vystudoval geobotaniku na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Po vojně od roku 1963 nastoupil jako stipendista do Botanického ústavu ČSAV v Průhonicích, kde po roce 1989 dělal vedoucího zdejšího parku. V roce 1992 nastoupil jako ředitel Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty UK Na Slupi. Na podzim 2007 pak po 15 a půl letech odešel do Štiřína na místo vedoucího zámeckého parku.
„Park pravděpodobně založili Salmové, kteří v polovině 18. století zrekonstruovali starou tvrz na pozdně barokní zámek. Podobu parku také ovlivnili další vlastníci areálu, kteří měli blízký vztah k sadovnictví a zahradní tvorbě, kníže Rohan a Nosticové. Nejvíce byl park formován úpravami, které provedli Ringhofferové. Do současné podoby, která se blíží poválečnému stavu, se park vrátil vlastně až během posledních dvaceti let. Kdysi volné průhledy, které park včleňovaly do krajiny, byly za předchozího režimu osázeny smrky a park se proměňoval v les. Neexistovala žádná dokumentace – pokud vůbec nějaká byla, zmizela s posledním majitelem Štiřína Hanušem Ringhofferem, který byl po válce nespravedlivě obviněn z kolaborace, zatčen a v roce 1946 zemřel v internačním táboře. Složení parku z té doby se ale dobře dalo vyčíst ze starých stromů, podle jejich druhové skladby. Iniciátor obnovy a současný ředitel štiřínského areálu Václav Hrubý se svými spolupracovníky prosadili, aby štiřínský park získal zpět svou původní tvář, doplněnou o nové výsadby, zejména pak o velkou kolekci pěnišníků z matečnic Výzkumného ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích.“
„Propaguji park v médiích a s ředitelem areálu plánujeme další výsadby v parku. Plánovat, kde vysadit tu kterou rostlinu, je spíše věcí zahradnické intuice. V Průhonicích jsme to dělávali s docentem Bohumilem Kafkou, následníkem majitele Průhonic Sylva Tarouky. Plánování probíhalo následovně: docent Kafka mě poslal do louky a z cesty si mě pak posunoval na nejvhodnější místo, které jsem označil kolíkem nebo kamenem. Pak jsme si role vyměnili a já jsem posuzoval, zda rostlina na onom místě nebude stínit výhled na jiné, zda vůbec do parku zapadne. Pro výsadby ve Štiříně postupně vyhledáváme a předpěstováváme nové rostliny. Máme tu na to dva vlastní skleníčky a jednu malou školku. Na jaře sám zakleknu a sázím – zrovna před naší schůzkou jsem dosazoval kobercové letničky, které zničila kola velkých aut některých necitlivých návštěvníků Štiřína. Také čas od času provázím parkem veřejnost, každou třetí středu v měsíci mám ve zdejším domě Atis od tří odpoledne poradnu, ve které se mne mohou pěstitelé a příznivci květeny všeho druhu optat na cokoliv. Znám-li odpověď, rád vyhovím.“
