Kapitánský průkaz je podmínkou pro vedení plavidel na našich vodních cestách a nejen u nás. Další část našeho seriálu vás provede kategoriemi kapitánských průkazů pro malá plavidla a vysvětlí, jaké překážky vás budou čekat.

V minulém díle jsme vám přinesli základní údaje o kapitánských kurzech a dozvěděli jste se, že máme celkem dva (tři) druhy kapitánských průkazů. V tomto článku se budeme věnovat první skupině průkazů, a to průkazů vnitrozemských, protože ty jsou pro našince tím nejzajímavějším.

Základním právním předpisem, podle kterého jsou u nás průkazy pro kapitány malých plavidel na vnitrozemských tocích (a jak již z minulého dílu víme, tak i zpravidla do 0, 75 námořní míle od pobřeží a při stupni větru maximálně 4), je zákon o způsobilosti osob k vedení a obsluze plavidel. Tento předpis se opírá i o evropské normy, stejně jako o mezinárodní normy, takže naše kapitánské zkoušky mají mezinárodní platnost s dovětkem, že musí být jinými státy uznány. Vlastně celá Evropská unie uznává naše kapitánské průkazy, takže v Evropě problém nebude. Je na místě říci, že zkoušky u nás nejsou příliš jednoduché a mnoho lidí raději zvolí jednodušší „chorvatskou variantu“, zejména pak u námořních průkazů.

Abyste se mohli získat průkaz vůdce malého plavidla a mezinárodní Průkaz vůdce rekreačního plavidla (dále jen „kapitánský průkaz“), musíte složit patřičné zkoušky, a to v oblasti teoretické. Některé druhy průkazů (viz níže) však vyžadují i praktickou část. Jednotlivé typy kapitánských průkazů vám tak umožní vést plavidla různých tříd a velikostí. Obecně se dá říci, že čím větší a silnější plavidlo, případně čím více lidí na palubě, tím jsou zkoušky těžší (například potřebujete více bodů na to, abyste prošli).