V každém případě v biblické tradici má pozemský svět stejný význam jako svět nebeský a hmota je stejně důležitá jako duch. Rozdělení na hmotu a ducha, na zemi a nebe, na nahoře a dole, na prostor a čas, na ženský a mužský prvek, na tělo a duši, na rozum a cit je jen lidským způsobem porozumění nepoznatelného, to vše je ve skutečnosti jediným obrovským pestrým proudem stvořitelské energie tryskající z Nekonečna zvaného mystiky Ejn sof.
Dávní myslitelé uspořádali boží stvořitelské síly do struktury desíti živoucích ohnisek zvaných sefirot, desíti projevů tvůrčí energie Nekonečného, i to je ale jen model, jímž nedokonalý lidský rozum zkouší uchopit tajemství bytí. Tyto sefirot představují různé aspekty stvořeného poznaného i nepoznaného kosmu a jedna ze sefír je modrá a zcela naplněná božím slitováním. Je to sefira kabalisty nazvaná Malchut - Království, je to sefíra vyjadřující svaté bytí naší Země. Je to místo, kde přebývá Šechina, soucitná Přítomnost Hospodina mezi lidmi a celým jeho stvořením v jeho solidárním, utěšujícím ženském aspektu, chcete-li v jeho inkarnaci.
Aby člověk poznal mystérium Země a přírody, nemusí hledat u pohanských kultur, velcí mystikové monoteismu, tedy judaismu, křesťanství i islámu dobře znali posvátnost pozemského světa, jeho posvěcení a dotek Stvořitelovy dlaně v každém listu a na každém kameni. Pohrdání tímto světem, odklon od něj a hledání čehosi, co snad pokládáme za důstojnější a vhodnější pro nás, je velkým hříchem proti Stvořiteli, je to pyšné a kruté pohrdání jeho darem a jeho láskou. Stvořený svět není zlý, hmota a tělo není domovem nečistoty a hříchu, to vše jsou síly, které pramení pouze v lidském myšlení (v Bibli se píše v srdci) a nakonec se obracejí nejen proti člověku, ale i proti celému Stvoření a jeho Tvůrci.
Náš viditelný a hmotný svět je jedním velikým, krásným zázrakem a projevem boží štědrosti. Každým dnem, každou minutou nám všemi smysly vyjevuje Stvořitelovu velikost a nekonečné milosrdenství. Jenom pýcha, zvyk a rutina způsobují, že jsme se přestali divit i radovat a že vše, co se nám zde nabízí, bereme jako samozřejmé, ba nízké. Pliveme tím do tváře Stvořitele, ale i sami sebe ochuzujeme o to jediné, co nám bude kdy nabídnuto. Protože ignorantovi, který pohrdá zemí, nebude nabídnuto ani žádné nebe.
