Ortoped z nedaleké kliniky v něm žádal poskytnutí blíže neurčené fyzikální léčby levé paty. Ten člověk zrovna nevypadal jako pacient s bolavou patou. Dvaačtyřicetiletý Karel Červený byl v očividném napětí, jako by každým okamžikem čekal výstřel startéra. S velkým úsilím se mi podařilo jej přimět, aby si sednul a pověděl mi o svých zdravotních obtížích. Zájem jej překvapil, z předchozích návštěv lékařů na něj nebyl zvyklý. Ukázalo se, že potíže s patou se táhnou téměř deset let. Absolvoval vyšetření na rentgenu i ultrazvuku a s ujištěním, že se jedná o bolest úponu lýtkového svalu, svědomitě docházel na rehabilitaci, polykal analgetika a absolvoval sérii obstřiků. Vše jen s krátkodobým efektem. Potíží jej nezbavila sádrová fixace ani operace, postupně se naopak začala přidávat bolest druhé achilovky. Tu mu léčili stejným způsobem a stejně neúspěšně. Kromě toho jej před pěti lety začalo bolet koleno, artroskopický zákrok na chrupavce mu také neulevil. Neúspěšné bylo i ozařování radioaktivním cesiem. Podivný chorobopis. A ještě podivnější život. Při rozhovoru se dozvídám, že pan Červený se posledních deset let živí jako zámečník a svářeč a těžce fyzicky pracuje, od rána do večera je na nohou. Je to velmi citlivý a uzavřený člověk. Několikrát se sice snažil navázat partnerský vztah, ale neuspěl, a dosud žije u rodičů. Poslední rozchod před dvěma lety jej natolik poznamenal, že na další pokusy rezignoval. Melancholický výraz ale vystřídá nadšení, když začne vyprávět, že je „naprosto vášnivý běžec“. Běhá celý život, denně i dvacet kilometrů, měsíčně v průměru tři sta padesát. Běh je smyslem jeho života, na nic jiného mu nezbývá čas. Poslední dobou už mu ale nepřináší takovou radost jako dřív. Sice bez běhu nemůže být, v duši jako by ale cítil sílící neklid. Začíná si uvědomovat, že nejde o to kam, ale před čím vlastně utíká. Jeho tělo navíc vysílá stále bolestivější varovné signály, zákroky lékařů problém nejen že neřeší, ale ještě více prohlubují. Pamatujete na ten slavný film o muži, který běžel, aby uniknul zklamání, úzkosti a beznaději? Běžel tři roky, než se zastavil, aby našel sílu k pokračování svého životního příběhu, který byl o nešťastné lásce. Jaký smysl mělo úsilí biologické medicíny zaměřené na potlačení tělesných příznaků u pana Červeného, je otázkou. S kolegou Jiřím Šavlíkem jsme maratonského běžce dál léčili pod pracovní diagnózou „syndrom Forresta Gumpa“. Úspěšně. Maratonský běh, který se pro něj stal zničující drogou, se podařilo nahradit „substitucí“ v podobě rekreační cyklistiky. Díky soustavné psychoterapii v sobě dokázal najít sílu k navázání nového partnerského vztahu. Z jeho chorobopisu se stal opět životopis. (Jméno pacienta bylo autorem změněno.)Knihy MUDr. Jana Hnízdila Mým marodům a Bolesti zad: mýty a realita naleznete v naší nabídce.---Shlédněte pořad Hyde park s MUDr. Janem Hnízdilem, lékařem a odborníkem na komplexní medicínu.
Související články:Žena, která nebyla blázen (příběh z ordinace MUDr. Jana Hnízdila)Únava není nemoc, ale informaceNadměrná lékařská péče škodí zdravíLék na nemoci a krize
