Ještě před pár lety jsem se účastnil vášnivých diskuzí, kde byly tyto změny označovány za "katy" skutečných programátorů, kreativního myšlení a prostě programátorské svobody vůbec. Rok se s rokem sešel, celý problém se posunul o jednu úroveň dál - a já mám intenzivní pocit déjà vu.

V srpnu jsem si odnesl zajímavé postřehy z neformální diskuze po oficiální části Openmeetingu o profesionálním vývoji v PHP. Debatoval jsem tam tuším s Radkem Domínem (Skype), Michalem Aichingerem (tehdy BENETA.cz, dnes Seznam.cz), Jakubem Vránou a možná několika dalšími lidmi. Probírali jsme právě téma svobody programátora (potažmo vývojáře) a já se s překvapením dověděl, že:

Ve firmě, kde pracuji, jsme se zhruba před rokem a půl rozhodli, že budeme všichni jednotně používat ke své práci vývojové prostředí Eclipse. Aplikace vyvíjíme v naprosté většině případů v PHP5, používáme šablonovací systém Smarty a CVS, a Eclipse se nám jevilo jako nevhodnější. Po těch osmnácti měsících musím konstatovat, že jsme udělali dobře. Za nejdůležitější považuji ty skutečnosti, že:

A že bychom se cítili "omezováni"? Ne, volnost a tolik zmiňovaná "svoboda" totiž spočívá v něčem zcela jiném. I programátoři na junior pozicích dostávají prostor k tomu, aby ukázali, co v nich je. Dostanou k dispozici detailní popis toho, co chceme, ale to, jak konkrétně to bude realizováno, necháváme na nich (jistě, úplné nováčky je třeba nasměrovat). Samozřejmě je to trochu riskantní, ale v praxi neskutečně motivující postup. Pokud jednotliví vývojáři dostávají úkoly, které odpovídají jejich schopnostem (a o to se postaráme), málokdy to skonči nějak výrazně špatně a méně zkušení programátoři tak dostávají možnosti kvalitativně růst. Nutností je pak samozřejmě vytvořený kód a použité řešení alespoň nahrubo zkontrolovat a s jeho tvůrcem ho diskutovat.