Je 25. prosince, tedy Boží hod, a já sedím na gauči v obývacím pokojí a doslova se nudím. Přemýšlím, koukám do blba a nevím, do čeho bych píchl. Možná asi proto jsem začal sepisovat tyto věty hledající jakýkoliv smysl. Možná si jen ověřuji, jestli vůbec umím psát bez chyb a gramaticky správně.

U té české gramatiky bych se možná na chvíli zastavil. Třeba v následujících slovech bude alespoň špetka smysluplnosti. Člověk by až žasl, jaká zákoutí a krásy nabízí právě náš mateřský jazyk.

S některými chytáky si stěží poradí i ten nejodbornější jazykovědec. Jiné pravopisné chyby vysloveně bijí do očí, v čemž mě utvrdil jeden komentář na Facebooku, kde kamarád napsal slovo „vidět“ s ypsilonem. V tu chvíli jsem dostal takovou pěstí, že ještě teď mám od toho fialovou modřinu pod levým okem.

Proč se zde vůbec rozepisuji o gramatice? Od Ježíška jsem pod stromeček dostal knížku, kterou jsem si už asi od září přál. Jméno této moudré knihy zní „Pište správě česky – poradna šílených korektorů“. Jsou to jakási pravidla českého pravopisu psaná zábavnou formou.