Jak utéci z vězení, o tom je život v civilizaci, civilizace je ve svém principu vězením, pro tělo i pro naši duši, je třeba pochopit co je to vězení? Vězení je odejmutí inteligence, a stává se z nás živý systém bez inteligence, který jenom dělá to, co od něj vězení požaduje. Logicky je zde přímá úměrnost v tom, že čím více jsme uvěznění, tím méně je v nás i inteligence, a tím více se zajímáme jenom o to, co od nás vězení požaduje. Tím že je nám násilně odejmutá inteligence, přichází deprese, a tím i konzumace drog, abychom mohli před depresí uniknout, závislost na konzumaci drog, vytvoří vězení pro naší inteligenci, a tím se ocitáme v začarovaném kruhu, ze kterého nelze již uniknout. Vše započalo závislostí na používání ohně, oheň to bylo naše první vězení, které nám začalo odebírat naši inteligenci, a vytvářelo závislost na drogách. Svět ve kterém vše existuje, je postaven na tom, že jsme tím co je nám dlouho blízké, a tak nejvíce myslíme na to, co je nám blízké a tím i žijeme, přiblížení k ohni znamenalo to, že se nám oheň stal blízkým, a mnoho jsme na oheň i mysleli, a stali se na ohni závislými. Sejde z očí sejde z mysli, o tom je náš život, že myslíme nejvíce na to, co často spatřujeme. Když vstoupím do knihovny myslím na knihy, a tak vezmu do ruky knihu a otevřu jí, abych se podíval na to, co je tam napsáno a jaké tam jsou obrázky, čím více knihy čtu, tím větší mám i nároky na kvalitu toho co čtu, to je logické. Ten kdo píše dobré knihy četl mnoho knih, protože něco může vzniknout jenom z něčeho, čím více se k něčemu přiblížíme, tím lépe tomu rozumíme, a tím lépe potom můžeme i dělat to, co je nám blízké. Nejlepší knihy které existují jsou napsané tak že jim rozumí obyčejní lidé jde většinou o knihy plné lásky k těm co čtou tyto knihy, spisovatel musí milovat svoje čtenáře, jenom tak může napsat nejlepší knihu. Pokud spisovatel nedokáže milovat svoje čtenáře, neměl by psát knihy, a měl by svůj drahocenný čas, věnovat něčemu jinému, co mu přinese nějaký užitek. Co je to vlastně láska která dělá nejlepší knihy? Láska je dávání aniž očekáváme že za to něco zpět dostaneme, ten kdo nedokáže dávat hodnoty druhým, aniž by očekával že za to od druhých něco dostane, ten by měl číst mnoho knihy které dávají mnoho lásky. Mnozí řeknou že je přeci lepší si pustit televizi, než číst knihy, a že přeci mnoho knih, bylo zfilmováno, a film je mnohem lepší než je kniha. To že zde existují filmy, to je veliký zázrak moderní doby, ale film nemůže nahradit čtení knihy, když čteme knihu můžeme se zamyslet nad nějakou větou, a lze tu větu i v knize podtrhnout, protože nás zaujala. Když se díváme na film, není zde možné toto zastavení, a podtržení nějaké hodnotné myšlenky, zastavení je velmi důležité, je to jako zastavení na rozcestí a díky zastavení můžeme knihu odložit, a hledat jinou knihu, která pokračuje od místa kde jsme zastavili. Význam zastavení je prioritou v našem životě, pokud se nezastavíme, tak v životě neuspějeme, krize u jedince nebo u národů jsou proto, že se nedokázali zastavit, a potom změnit směr svojí existenční cesty! Jan Hus požádal Křesťany aby se zastavili, a změnili směr svojí ideologické cesty, oni jej neposlechli a pro výstrahu jej upálili, dneska požadují církve drze od státu peníze? Proč nedokázala Křesťanská ideologie změnit směr svojí cesty? Jakmile se něco stane filmem není možné u toho změnit směr cesty, Křesťanství se stalo jenom filmem a věřící to byli diváci u televize, a jim vadilo že jim Jan Hus vypíná televizi, a nutí je k tomu, aby začali číst knihy ve kterých je mnoho lásky. Jednou jsem zažil školení, kde jeden přednášející hovořil nepřetržitě dvě hodiny o ubohých nesmyslech, které nikoho nezajímali a nebylo možné jej zastavit, ale podnik to zbytečné školení bohužel draze zaplatil, a tak z něj nešlo utéci. Existujeme ve světě, kde je problém mnohé zastavit, a ten kdo se pokusí něco násilně zastavit, se vystavuje velikému nebezpečí, a může dopadnout jako Jan Hus! Mnohdy zastavení, vypadá jako plýtvání časem a penězi, ve skutečnosti je plýtvání časem a penězi to, že se něco nezastaví! Podívejme se do minulosti civilizace, na to co vše se mohlo zastavit, a jaké by nám to přineslo obrovské úspory času a peněz, ale ten kdo se pokusil to odvážně zastavit, dopadl většinou bohužel jako Jan Hus! Současná doba mi připomíná ideologický vlak, kterému nefungují brzdy a nejde už zastavit, protože všichni sedí u komerční televize, a nikdo už nečte knihy ve kterých je mnoho lásky. V Praze na Václavském náměstí u sochy svatého Václava, chodí jeden starý pán s velikou cedulí už tři roky každý den a protestuje, že zde není spravedlnost, protože on prohrál u soudu veliké peníze? Když jsem mu řekl že aby on vyhrál, musí v něčem i prohrát, tak mě on nepochopil. Ten starý pán je jako církev, která chce zpět majetek, a přitom v minulosti majetek získávala díky svaté zlé inkvizici! Tím že se zastavíme tím prohrajeme to co jsme investovali ale díky tomu že jsme změnili směr tak vyhrajeme. Zastav se a změň směr svojí cesty, jenom tak vyhraješ, vše se v nás a okolo nás neustále mění, není možné jít pořád stejným směrem, musí často dojít k zastavení a změně směru naší cesty. Japonský ekonomický zázrak to bylo zastavení a změna směru ekonomické cesty, firma Google uspěla díky tomu že se zastavila a správně změnila směr svojí cesty, atd. Nelze vyrábět zboží o které není zájem, musí se výroba zastavit, a začít se vyrábět to, o co je veliký zájem, o tom je ekonomika a politika, jde o to vypnout televizi a začíst číst knihy. Podívejme se do přírody, zde není televize, a všichni zde čtou knihy, a tak se mohou zastavit, a změnit směr cesty, ten druhý to je živá kniha, ve které lze číst. Jakmile nemůžeme v tom druhém číst, jako v otevřené knize, tak se posadíme k televizi, a stává se z nás ubožák, který má velikou ceduli, a naříká u sochy svatého Václava, že prohrál soudní spor, a že zde není spravedlnost! Spravedlnost je tam, kde se lidi umí zastavit a umí změnit směr existenční cesty, a kde se neupalují ti, co požadují aby se zastavilo to, co jde po špatné existenční cestě.