Václav Klaus urazil za dobu své politické kariéry velký kus cesty. Od pragmatického úředníka dospěl k zkostnatělému monarchovi, který velmi nelibě nese, pokud se události neodvíjejí podle jeho představ

Iluze o politické odpovědnosti a morální čistotě Václava Klause vzala za své již v době “podivného spojenectví” se sociální demokracií. Většina voličů na tuto trapnou eskapádu Václava Klause již zapomněla. Nicméně fakt že Václav Klaus elegantně “převezl své” voliče a po naléhání buď ODS nebo rudé ČSD uzavřel tichou dohodu o spolupráci se svým úhlavním nepřítelem, byl prvním schůdkem do všeobecného marastu dnešního politického systému.

"Ústavní soud – v den 16. výročí svého založení – svým rozhodnutím vědomě a záměrně prohlubuje politickou krizi v naší zemi. Chceme-li se dnes i do budoucna vyhnout podobným situacím, které hrozí chaosem a ohrožují celou společnost, blíží se chvíle, kdy bude nutno přijmout novou ústavní definici pravomocí Ústavního soudu."

Není to příliš překvapující. Už si pomalu zvykáme na to, že Václav Klaus je milovníkem přísloví. Myslím že nejraději má to Stalinovské: “Účel světí prostředky.” Není sám kdo tak smýšlí.