Kodeky jsou ve svém významu různé matematické modely používané k digitálnímu zakódování (a kompresi) analogové audio informace. Mnoho těchto modelů využívá schopnosti lidského mozku domyslet si nekompletní nebo nekompletní informaci. Stejně jako vidíme optické iluze, tak i algoritmy ke kompresi zvuku využívají tendenci, že věříme tomu, co bychom měli slyšet více, než to co aktuálně slyšíme.

Příkladem budiž následující text v angličtine, který dokazuje, že nezáleží na pořadí písmen uvnitř slova, ale na správném pořadí prvního a posledního písmene. Zbytek je člověk schopen relativně snadno domyslet.

“Aoccdrnig to rsereach at an Elingsh uinervtisy, it deosn’t mttaer in waht oredr the ltteers in a wrod are, the olny iprmoetnt tihng is taht frist and lsat ltteres are in the rghit pclae. The rset can be a toatl mses and you can sitll raed it wouthit a porbelm. Tihs is bcuseae we do not raed ervey lteter by istlef, but the wrod as a wlohe.”

Původně pochází termín kodek (codec) z anglických slov COder / DECoder, čili zařízení, které převádí analogový signál na digitální. V současné době se spíše užívá překlad COmpression / DECompression.