Dnes 2. července si připomínáme 95. výročí významné události v národním boji za osvobození a vznik naší republiky: Bitvu u Zborova. Připomínat si události a ideje, které stojí v pozadí vzniku našeho samostatného státu, je zejména v dnešní době stále důležitější. V roce 1620 po porážce českých stavů na Bílé hoře přišly země Koruny české o svou samostatnost, byly včleněny do habsbursko-katolické monarchie Rakouska-Uherska. Takřka až po 300 letech, v období 1. světové války, se naskytla první příležitost obnovit svobodu národa a samostatný státní celek. Rakousko-Uhersko podporované svým spojencem Německem napadlo malé Srbsko s cílem pokračovat ve svém tahu na východ proti Rusku. Tyto imperialistické cíle a zájmy německých císařů ale byly v rozporu s dějinnou zkušeností Čechů i Slováků. Nevěděli, proč by měli bojovat proti bratrským Srbům, nevěděli a neměli žádných důvodů, proč bojovat proti Rusku a jeho slovanskému národu a umírat na frontách za zájmy jim zcela cizí. Zkrátka náš národ se nikdy neztotožnil se zájmy Německa ani Rakousko-Uherské monarchie. Politická reprezentace českého národa bojovala za dosažení rovnoprávnosti v rámci tohoto mnohonárodnostního státu, kde hráli hlavní roli Němci, a ostatní národy měly postavení druhořadé se všemi ekonomickými, politickými a kulturními následky tohoto útlaku. Jakákoliv dnešní snaha si malovat Rakousko-Uhersko jako doslova idylický mnohonárodnostní stát, je jenom demagogií zastírající podstatu této absolutistické monarchie postavené na jediném státním náboženství a národnostním útlaku. Těsně po Bílé hoře lze zcela bez patetiky následné období nazývat temnem, jak jej Alois Jirásek zcela přesně nazval. Jednalo se o národnostní útlak a útok na náboženské svobody. Jiná než katolická víra nebyla tolerovaná. Členové církví, které vzešly z husitství, jako např. českobratrská, museli emigrovat, nebo přejít na katolictví, pokud unikli fyzické likvidaci.

Rozpoutáním 1. světové války a napadením Ruska se otevřela zcela reálná možnost pro osvobození českého národa. Političtí představitelé, jako T. G. Masaryk, si uvědomili, že jediné řešení je zcela samostatný stát a rozpad Rakousko-Uherské monarchie. Po zkušenostech s habsburskou totalitou si uvědomili její nereformovatelnost a otevřeně jí vyhlásili boj za národní osvobození. Současně čeští vojáci v řadách Rakousko-Uherské armády začali přebíhat východní i západní frontu ke spojencům a nechávali se zajímat. Vůle bojovat za nám cizí zájmy Rakouska-Uherska se plně projevila.

Zlomem situace v Rusku byla únorová bolševická revoluce v roce 1917. Teprve tato revoluce a následná občanská válka, která nastala v Rusku, umožnila plný maximální rozvoj a využití ozbrojených složek, které se začaly v Rusku formovat z českých vojáků, kteří přeběhli k Rusům na východní frontě. Zavedení svobody tisku a projevu umožnilo další organizování a sestavování samostatných bojových jednotek našich čsl. legionářů. Uvolněná situace v Rusku umožnila příjezd vůdce národního osvobození T. G. Masaryka, který plně převzal organizační a politickou linii při formování našich jednotek v Rusku. Bolševickou revolucí se naše samostatné ozbrojené jednotky formované v Rusku osamostatnili od ruských vnitřních událostí. Čsl. legie, naše první samostatné vojsko, se v podstatě stalo samostatným státem ve státu, samostatnou armádou v armádě, v Rusku zmítaném občanskou válkou.

První velké vojenské vystoupení proběhlo přesně před 95 lety, 2. července 1917, dnes známé jako bitva u Zborova, v rámci letní Ruské ofenzívy. Plánovaného ranního útoku se zúčastnilo sedm praporů československé brigády. Do útoku nastoupilo na 3 500 dobrovolníků. Mnoho ruských jednotek odmítlo nastoupit do útoku, neboť v té době probíhal jistý rozklad ruské armády jako celku. Na druhé straně fronty stáli v trpném osudu našich národních dějin převážně také české jednotky v rámci rakouské armády. Útok byl zahájen v ranních hodinách v 8.15. Dále cituji výpověď přímého účastníka, generála Otakara Husáka.