Snímek Ženy je remakem dnes již klasického stejnojmenného filmu režiséra George Cukora z roku 1939. Tomu předcházela ještě divadelní hra Clare Boothe Luce z roku 1936.

Film nás zavádí do prostředí bohatých newyorčanek. Mary Hainesová (Meg Ryan) má ideální život: krásný dům, rozkošnou dceru Molly, úspěšného manžela a částečný úvazek návrhářky v oděvní firmě svého otce. Její největší problémy jsou, aby stihla uvařit jídlo na schůzku charitativního spolku a pak ještě návštěvu u manikérky. Jednoho dne se jí ale dosavadní život zhroutí, když dostane v práci padáka a zjistí, že jí manžel Stephen podvádí. Se svými kamarádkami pak začne probírat, jak nastalou situaci řešit a jak nevěrného manžela potrestat.

Největší oporou jí je kromě matky přítelkyně Sylvie (Annette Bening), šéfredaktorka módního magazínu Cachet. Ta tvrdí, že zrada je v jakémkoliv dlouhotrvajícím vztahu nevyhnutelná a na její slova časem skutečně dojde, takže pak musí Mary ještě zachraňovat přátelství s kamarádkou. Tato dějová linie je ve filmu dokonce víc zdůrazňovaná, než manželova nevěra, která jde bokem už proto, že ve filmu nehrají žádní muži, takže Stephen nemá prostor k obhajobě – veškerou jeho činnost se divák dovídá zprostředkovaně. A aby těch problémů nebylo málo, malá Molly ztratí v mámě vzor a začne se z ní stávat problémové dítě.

Jak myslíte, že vše dopadne? Nakonec se ukáže, že na tom vůbec nezáleží. Film nabízí jedno klišé za druhým, plyne klidně, až nudně a obecenstvo se může bavit leda tím, že se v davových scénách pokouší (neúspěšně) někde v pozadí nalézt nějaké muže.