františek nevěřícně kouká na ty papírky plné různých barev, hromadou čísel a jedním obrázkem. zvedne hlavu s tázavým výrazem, že jako už by to stačilo. ale obloha pořád plná barevných papírků a čísel.

františkovi se tato představa vůbec nelíbila. měl tuze rád svůj klid pro který byl ochoten vzdát se dobře honorovaného místa ve městě a vyměnit ho za tuto maloměstskou oázu malých všetečníků a krapet věčších pomluv. dodnes přívětivé místo k žití se najednou promění v zasypanou krajinu cizích probémů. a františek neměl rád cizí problémy. františek nemoh pochopit tu posedlost snad všech ostatních tohoto městečka po cizích problémech. dokonce byli ochotni za ty úplně cizí problémy i platit. zvláštní svět. jeho sousedi si za veliký peníz nosili domů obrovské krabice plné těch cizích problémů. a byl vybudován celý průmysl na výrobu těch problémů a jejich donážku do bytů těch jeho sousedů. a sousedi se přeli a denně vztekali nad těmi problémy za které si tak rádi zaplatili. denně si vyměňovali navzájem nejnovější probémy. a čerstvé aby jenom byli.

františek v podřepu dumá, zvedne se s jedním papírkem v ruce. pečlivě ho podélně složí do proužku a vloží do podšívky klobouku. přemýšlí jestli by zvykl na život někde v horách. přemýšlí nad životem bez sousedů se vším co k nim patří. bez nočních hádek a bujarých oslav. bez opilců a houkajících sirén. františek přemýšlí o tichu. přemýšlí jaké by to bylo, kdyby mohl vypnout to všechno hlučící kolem. jednou potkal muže s naslouchádkem a neodolal pokušení se právě na to zeptat. bylo to v kavárně a muž s naslouchádkem si povzdechl a usmál se. dlouhým pohledem si podržel františka a téměř dětským hlasem se rozpovídal. povídal jak je to krásné a jak tím přivádí své blízké do tranzu.

vypnout svět. alespoň na chvíli si vypnout svět. nechat oblohu a řeku a jinak nic. možná ryby v ní a možná těch pár opeřenců ve vzduchu a jinak nic. možná taky mravence a včelky a už nic. a jenom on a malý nalezenec kterému se při dobré vůli smí říkat pejsek. taková by to byla krása! bože!